Pavel Švec si ve své sérii obrazů pohrává s myšlenkou autority ve světě umění. Předkládá záměrně prvoplánové citace děl zavedených uměleckých legend, žijících a tvořících nebo už jen vyplňujících tlusté knihy dějin umění a stohy teoretických studií. Jako formální východisko Švecovy posloužily dětské omalovánky. Po vzoru umělců 20. století infantilní motivy dotváří. Formalizované výtvarné citace a jejich neosobní podklad mění dějiny umění ve vzorník technik, z nichž je možné si libovolně cokoliv vypůjčit, aniž by nové dílo mělo osobní rozměr. Mýtus umělecké autority se bortí, stejně jako postmoderní hra na „všechno už tu bylo“.

Jan Culek, Zdeňka Mítová