Stanislaus von Moos: Le Corbusier and Schellenursli

Koncem léta 1945, jen několik týdnů po skončení druhé světové války, se skupina francouzských intelektuálů a umělců vydala na krátkou cestu do Švýcarska, která zahrnovala i Engadine. Součástí skupiny byli Le Corbusier a malíř Jean Dubuffet. Během návštěvy Guardy, malé horské vesnice a slavné výkladní skříně nedávných snah švýcarského Heimatschutzu, se dostali do sporu s architektem Jachenem Könzem, který stál za její obnovou.

O argumentech, které si při hádce vyměnili, můžeme jen spekulovat, víme však, že pro Le Corbusiera i Dubuffeta byla lidová architektura a lidové umění klíčovým tématem, zejména v oněch neklidných letech. Incident jako takový nezanechal v dějinách žádnou stopu (kromě toho, že Könz později tvrdil, že Le Corbusierova trychtýřovitá okna kaple v Ronchampu byla inspirována domy, které viděl v Engadinu). Zato dětská knížka s názvem Schellenursli, kterou napsala Selina Könzová, manželka Jachena Könze, dokázala z Guardy udělat téměř univerzální synonymum prostého života v odlehlém horském údolí. Přinejmenším o to usiloval Walt Disney, když – inspirován knihou Schellenursli – vyslal do Guardy filmový štáb, aby tuto vesnickou idylu kanonizoval jako srdce Švýcarska, a dokonce i Evropy (1952). Film byl veliký propadák, avšak recyklace lidové kultury buď pro vysokou architekturu, nebo pro masový turismus je stále součástí našeho kulturního prostředí.

Stanislaus von Moos je historik umění a emeritní profesor moderního umění na univerzitě v Curychu (1982–2005) a zakládající redaktor časopisu Archithese (1971–1976). Kromě své doktorské disertace (Turm und Bollwerk, 1976) a knihy Le Corbusier: Elements of a Synthesis (1968), publikoval práce mimo jiné o Robertu Venturim, Denise Scott Brown a spol. (sv. 1, 1987; sv. 2, 1999) či o umělcích a architektech jako Karl Moser, Max Bill, Thomas Hirschhorn, Peter Fischli / David Weiss. Byl kurátorem významných výstav a přednášel a vyučoval v Evropě i v zámoří. Mezi jeho nejnovější knihy patří Eyes That Saw: Architecture After Las Vegas (ed., společně s Martinem Stierlim, 2020), Erste Hilfe: Architekturdiskurs nach 1940 (2021) a také Twentyfive × Herzog & de Meuron (společně s Arthurem Rüeggem, 2025). V roce 2023 mu švýcarský Spolkový úřad pro kulturu udělil Grand Prix Meret Oppenheim.