Výstava děl Františka Hodonského v Galerii U Betlémské kaple, pro kterou autor zvolil název ŠTĚTCEM, DLÁTEM, KOSTÍ, už svým titulem napovídá, že se zde setkáme s malbami, tiskovými matricemi a dřevořezy. Odlišnosti a vzájemné ovlivňování různých výtvarných technik v tvorbě jednoho autora jsou hlavním tématem této přehlídky.

František Hodonský na sebe výrazně upozornil v osmdesátých letech minulého století hutnými malbami, které měly barevnost zpravidla redukovanou na škálu zelení a temných modří. V těchto obrazech autor zaznamenával tvarosloví krajiny rodné jižní Moravy, především oblasti lužních lesů. Společně s Ivanem Ouhelem a Michalem Ranným se stali ve své generaci nejvýznamnějšími představiteli moderní krajinomalby.

V devadesátých letech, kdy František Hodonský působil jako profesor Ateliéru krajinářské a figurální malby na pražské Akademii výtvarných umění, se zároveň pokoušel rozvíjet své grafické dílo, především v technice dřevořezu. Zde od rytých linií postupně přecházel k sochařskému odebírání hmoty z desky. Tradičně používané dřevěné štočky začal postupně nahrazovat prkny, laťovkami a dřevotřískami, které mu umožňovaly robustnější zacházení s materiálem. Tento dosud neukončený experiment přinesl zcela osobitou techniku na pomezí malby a grafiky.

Barevný dřevořez tištěný soutiskem z několika štočků nebyl pro Hodonského cestou. Pro malířské gesto potřeboval plochu, ze které by mohl opakovaně otiskovat nánosy barevné hmoty. Poté, co naválel a následně otiskl jednu barvu z pojednané desky na připravené papíry, odsekal další vrstvu z dřevotřísky a nánosem druhé barvy přetiskl původní otisky. Takto pokračoval ještě několikrát až po dosažení pocitu spokojenosti s výsledným soutiskem. Sám přiznává, že velkou roli má zde i náhoda. Při tomto druhu práce se nejvýrazněji projevuje jeho koloristické cítění, které bývá při malbě (z obavy před možnou estetizací) záměrně potlačováno. Autor o tomto svém objevu mluví jako o smíření mezi malbou a grafikou.

Hodonský objevil pro tisk grafik ofsetové barvy, které umožňují hutné otisky válečkem nanášené hmoty. Jako podklad volí různě barevné papíry nebo malířské plátno, rád experimentuje a málokdy tiskne z jedné matrice na stejně barevný materiál. Expresivní nánosy sytých barev nejvýrazněji kontrastují s plochami černého papíru. Nepoužívá tiskařský lis, jediným jeho pomocníkem je tradiční grafická pomůcka – zvířecí kost, kterou trpělivě přejíždí po rubové straně papíru, dokud není vykryta celá plocha tisku. Náklady jeho grafik se zpravidla pohybují od jednoho do šesti kusů, také v závislosti na technickém zvládnutí všech plánovaných tisků. Dotisk není možný.

Podobně jako Vladimír Boudník či Alena Kučerová považuje Hodonský své tiskové matrice za svébytná umělecká díla, která výtvarně obstojí samy o sobě. Matrice jsou haptickými reliéfními objekty. Stopy nástrojů v dřevotřískové desce, vzniklé údery dlátem či sekerou, se při tisku proměňují v barevné skvrny, které po soutisku několika barev mohou působit jako vrstvy spadaného podzimního listí. Někdy se z díla vynořuje původní konkrétní námět, krajinný či přírodní prvek nebo dokonce autoportrét, v posledních letech se však zobrazovaný motiv často rozplyne v abstraktních formách.

Poprvé byly Hodonského matrice představeny veřejnosti v roce 1998 z iniciativy kurátorky Magdaleny Juříkové na autorské výstavě s názvem Dřevořezy a reliéfní desky v pražské Galerii Genia loci. V roce 2008 byl výběr z Hodonského matric prezentován na Mezinárodním trienále současného umění v pražské Národní galerii. Tato instituce při té příležitosti zakoupila do svých sbírek osm z vystavených děl. Dalšího významného uznání se autorově grafické tvorbě dostalo v roce 2011, kdy byl vyhlášen laureátem Ceny Vladimíra Boudníka za rok 2010. Toto nejvyšší české ocenění v oblasti umělecké grafiky jen potvrdilo předchozí ceny, které obdržel při jednotlivých ročnících soutěže Grafika roku.

Grafická tvorba, ve které Hodonský zhodnotil dosavadní zkušenosti získané malířskou a kresebnou činností, se zpětně promítá do tvorby malířské. V malbách inspirovaných dřevořezy a matricemi vrství malíř barvy přes sebe podobně jako při soutisku dřevořezu, jen údery jsou namísto dlátem vedeny širokým štětcem. Tento přístup, užívaný autorem od roku 2007, je na aktuální výstavě představen reprezentativním výběrem obrazů.

Hodonského soustředěný až meditativní přístup k tvorbě, který je zároveň stále obohacován novými vykročeními mimo zažité výrazové prostředky, je důkazem, že i na začátku osmé životní dekády může umělec přinášet nové tvůrčí hodnoty.