SUMO 2021: L.A.L.D. – Galatine

In the premises of Berlinskej Model, L.A.L.D. collective of artistic research and studies will be presenting the works of five artists Romana Drdová (CZ), Julie Grosche (FR), Lucia Leuci (IT), Jaana-Kristiina Alakoski (SE), and Katy McCarthy (US). The theme of the exhibition is femininity, with motherhood and sisterly cooperation as a connecting leitmotif. The aforementioned artists will be preparing an exhibition of paintings, sculptures, photography, and videos in harmony and mutual cooperation; works and bodies and thoughts will empathically coexist with each other.

Etymologie slova „mléko“, latinsky „lac-lactis“ či „glactis“; řecky „gala-galactos“, vychází prapůvodně z kořenu „GLU, GLA, GAL, GAR,“ onomatopoicky odkazujícímu ke zvukům, které vydává dítě, když polyká mateřské mléko při kojení.

Galatina (femininum), v množném čísle Galatine, je název proslulých italských mléčných bonbonů, které se vyrábějí ze sušeného mléka a medu. Vzhledem jsou to pevná, vysušená, křídově bělavá kolečka. Jako všechny látky původně kapalného skupenství jsou porézní. Do „vodního stavu“ se navracejí stykem s jakoukoli kapalinou, v tomto případě se slinami v našich ústech. (1)

Výstava Galatine je pojata jako dialog pětice umělkyň – Jaany Kristiiny Alakoski, Romany Drdové, Julie Grosche, Lucii Leuci a Katy McCarthy – jejichž umělecké postupy a poetika působí jako živný roztok vyvolávající řadu otázek a reflexí na téma mléka – látky zakoušené jako metonymie planetárního vodního pletiva, které prostupuje a spojuje těla a tělesa a přivádí k životu nejrůznější nové formy života.

Mléko si obvykle spojujeme se základní zkušeností člověka a savců obecně, s péčí, kojením a prvotní výživou. Mléko však také tyto lidské dimenze přesahuje. Galatine evokují ne-lidskou perspektivu už jen tím, že zdůrazňují mimotělní obsahy v tělesných tekutinách jiných těl a těles – lidí a jiných živočichů, ale i oceánů, nerostů, plynů, řek, jejich ústí a mořských pobřeží, stromů, epifytů, tropů, solí, lišejníků, meteorologických jevů, těles galaktických. Všichni jen plujeme mléčnými proudy. Pokud se dospělým lidským jedincům podaří odtrhnout ústa od mléka, často jej nahrazují jeho simulakry – většinou s dobře známými katastrofálními následky pro ekosystém; kokosové mléko, rýžové mléko, sojové mléko, konopné mléko, ovesné mléko, hrachové mléko, arašídové mléko, obilné mléko, ječné mléko, mléko z rosičky, kukuřičné mléko, prosné mléko, žitné mléko, mléko z čiroku, teffové mléko, mléko z tritikále, špaldové mléko, pšeničné mléko.

Mléko však neprodukují jen savci. Také u některých ptáků, například holubů, hrdliček, plameňáků či tučňáků, se ve voleti tvoří sekret zvaný „voletí mléko“, jímž krmí svá mláďata. Podobně se chovají i pavouci, švábi, štírci, z ryb třeba terčovci a některé druhy žab a mloků. I rostliny vylučují různé typy mléka. Latexy a mléčné pryskyřice vylučují rostliny jako obranu i jako léčbu a způsob péče: co jiného je mladá větvička než malé děcko, které potřebuje péči? Některé rostliny slzí (gutace) a tak vylučují drobné mléčné či viskózní kapky zajišťující výživu a hydrataci menších rostlin pod sebou. Kameny jsou tvořeny vápníkem, mnoho druhů zkamenělin produkuje mléčné tekutiny. Ano, i kameny produkují mléko, a mléko zase produkuje nerosty.

A to není všechno. Celá řada předmětů, které denně používáme (včetně technologií), obsahuje kasein, zde je ovšem přítomen ve sloučeninách s toxickými plasty a jejich deriváty. Jsme tedy obklopeni mlékem – je uvnitř nás, s námi, nad námi, pod námi, všude kolem nás. Až příliš blízko i příliš daleko – od pouhým okem neviditelných molekul až po „naši“ zářící vesmírnou galaxii, která je mléčná hned nadvakrát – jako Mléčná dráha a jako Galaxie.

Když miminka žádají mateřské mléko, žádají vlastně „celou“ galaxii. Ostatně, traduje se snad nadarmo, že Mléčná dráha vytryskla z prsu bohyně Héry?

Kameny jsou pórovité, stejně jako všechna vodní tělesa; a stejně jako vše pocházející z vody jsou porézní i zkameněliny, těla žen, ryb, nemluvňat, plameňáků, Tádžikistánu, alokázie, pavouků, fíků, artéských studní, a porézní jsou samozřejmě i galatinky. Všechna tato těla jsou vzájemně propletena v drahách svých proudů – spolu s tělem velryby, tělem dešťového mraku i tělem stále toxičtějšího moře. Jako tělesa složená z vody jsme všichni a vždy, po určitou hladinu, součástí tohoto proudění.

Jestliže Galatine vznikaly s cílem „popsat geografii nejbližšího prostoru“, velmi brzy urazily značný kus cesty od původního záměru, aniž přitom opustily „naše“ tělo. Vydaly se rovněž na cestu časem, neboť mléko nás spojuje přímo s dětstvím, ale také s jinými těly napříč časem a prostorem, kde prolnutí těchto těl a těles může vyvolat „vzpomínku na vůni mléka naší vlastní matky“. Jako tekutý vektor mezi těly a tělesy v sobě mléko nese dědictví nesčetných porézních těl, která podmiňují permanentní hydromorfní stav našeho bytí. Všichni se odevzdáváme jinému vlhkému tělu. Všichni se, sami či spolu s druhými, stáváme dalšími mléčnými moři.

Subjektotvorné rysy sice zhmotňují tělo velmi konkrétně, ale zároveň indexují jeho mnohočetnou sounáležitost a ukotvují jeho subjektivitu na více místech.

Tělo vždy existuje v mnohosti.

Jistě, toto tělo může být také tělem mateřským. Galatine zobrazují akt kojení jako vektor s mocným a někdy skoro až zlověstným účinkem: “kojení může být stejně jako sexuální akt napjaté, fyzicky bolestivé, nabité kulturně vštěpovanými pocity nedostatečnosti a viny; nebo může stejně jako sexuální akt přinášet tělesnou slast, naplnění a zklidnění”. (2) 

Galatine se vztahují k proudění vody mezi těly jako k faktu i jako k záležitosti pocitů a paměti, uchopují je jako vtělení sexuality a genderu. Mohli bychom se pokusit oddělit „skutečné“ biologické toky mléčného meziprostoru (DDT, protilátky, zpomalovač hoření, vápník) od afektivních (citová vazba, láska, odpor, strach), ale takové dělení zde selhává. V Galatine přebývají psychika a sóma, biologie a afekt v našich tělech a jako naše těla v prostoru, do nějž se lze ponořit jako do místa splynutí sítí zárodečných buněk, kde spolu zdánlivě nesourodé tělesné frakce komunikují v narativu vzájemné empatie.

1) A pamatujme, že sliny a mléko jsou základní suroviny, chceme-li „Plivnout na Hegela“ “Spit on Hegel again and again”

2) Adrienne Rich, Of Woman Born: Motherhood As Experience and Institution, 1976 / Z ženy zrozená: Mateřství jako žitá zkušenost a instituce / 

Artists: Romana Drdová (CZ), Julie Grosche (FR), Lucia Leuci (IT), Jaana-Kristiina Alakoski (SE), and Katy McCarthy (US).

Curated by: L.A.L.D.