Rychlost světla na něj působila zcela neomylně. Jeho trajektorií již není přímočará osa. Pokud chce dosáhnout určeného výsledku, musí při startu zrychlit, v půli cesty se otočit a na konci zase zpomalit a přistát. Její tělo se stalo sdíleným živoucím objektem zkoumání. Jeho dech již není přirozeností a krev od teď nekoluje pouze pro něj. Posláním je být zkoumán, zdokumentován, a proto je důležité, aby byl každý krok úspěšný.

 

Překážky spojené s obavami, přehodnocování a disfunkce běžných tělesných jistot pohybu, umocňují prožívání nynějších okamžiků. V přitažlivých symbolech atributů času minulosti, dokážeme vnímat neuchopitelnost. Syntéza těchto symbolů nám umožňuje znovu využívat iluzivnosti pohybu, avšak bez závislosti na hmotě. Představený projekt odkrývá nejednoznačnost experimentu, v němž jedinci kvůli vesmírné misi ztratili soukromí a přirozené emoce. Fáze uvědomování si a nalézání vlastní identity po ojedinělé zkušenosti je mezičasem, který může trvat déle, než předpokládáme. Situace, v níž se nachází, odráží aut

 

Světlana Malinová (*1997) je studentkou katedry fotografie na FAMU, Matej Martinec (*1998) studuje obor Motion Design na Scholastice.

 

Kurátoři výstavy: KuKu Collective