Together Yet Alone

Čtyřicet let od vydání Manifestu kyborgů se analýzy Donny Haraway ukazují být stále platné. Staré formy útlaku pomalu vystřídaly nové: Žijeme „informatics of domination“. Čelíme nárůstu manosférického šovinismu, úpadku důvěry ve vědu, demokracii i lidská práva. Online, spojení 24/7 jsme v tom všem společněji než kdy jindy, a přesto ale sami, každý za sebe, deprimovaní svým vlastním algoritmem. Skrze díla čtyř umělkyň nahlédneme na kritické reflexe i vidiny současné technologie, která se ještě nedávno zdála být dystopickým sci-fi.

Cornelia Sollfrank je umělkyně, výzkumnice a spisovatelka žijící v Berlíně. V 90. letech byla jednou z prvních průkopnic internetového umění a významnou představitelkou kyberfeminismu, mimo jiné jako spoluzakladatelka Old Boys Network. Opakujícími se tématy v její umělecké a akademické práci v oblasti digitálních kultur jsou umělecké infrastruktury, nové formy (politické) sebeorganizace, kritické autorství, estetika commons a technofeministická praxe a teorie. Její projekty net.art generator – webový „stroj“ na výrobu umění – a Female Extension jí vynesly pověst průkopnice net artu. Nedávné výzkumné projekty na Zürcher Hochschule der Künste: „Latent Spaces. Performing Ambiguous Data“ a „Creating Commons“. Nedávné publikace: „Contemporaneity in Embodied Data Practices“ (Sternberg Press), „The beautiful Warriors. Technofeminist Practice in the 21st Century“ (minorcompositions.org), „Aesthetics of the Commons“ (diaphanes.net) a „Fix My Code“ (s Winnie Soon) (eeclectic.de) a „Contemporaneity in Embodied Data Practices“ (s Felixem Stalderem), Sternberg Press. Domovská stránka: artwarez.org.

Dagmar Schürrer je rakouská digitální umělkyně žijící v Berlíně, která se zabývá rozšířenou animací a technologiemi rozšířené reality (XR). Kombinuje přírodní vědy, jako je biologie a neurověda, umělou inteligenci, XR a poetické budování světů v imerzivních dílech, která zkoumají lidské vědomí a jeho propletence. Její práce byly vystaveny v Centre Pompidou, Tate Modern, Ars Electronica a ICA London. Vyučuje XR na Univerzitě aplikovaných věd v Berlíně a je členkou představenstva medienkunstverein, kde se zasazuje o nové formy prezentace mediálního umění.

Corinne Whitaker, známá také jako Digitální žirafa, je průkopnicí digitálního umění, která má na svém kontě více než 80 samostatných a 260 skupinových výstav po celém světě. Její práce se objevily ve více než 100 publikacích a vystavovala na místech od LACMA po Florentské bienále. Přednášející, autorka 33 knih o digitálním zpracování obrazy a poezii i držitelka ocenění (včetně ceny Best in CyberArt a dvou Golden Web Awards), založila časopis a galerii The Digital Giraffe a její digitální sochy se objevují v prvním virtuálním sochařském parku na světě. Nadále utváří krajinu digitálního umění.

Manu Luksch je umělkyně, aktivistka a výzkumnice, jejíž tvorba se zabývá koncepty pokroku s důrazem na výzkum, participaci a nové formy zapojení. Prostřednictvím svých filmů a uměleckých děl Manu zkoumá vliv nových technologií na každodenní život, sociální vztahy, městský prostor a politické struktury. V současné době se zaměřuje na vztahy mezi korporáty a vládou i na sociální dopady prediktivní analytiky v „algoritmickém městě“. Její díla jsou součástí sbírky Centre Pompidou, Národního archivu BFI a základní sbírky Akademie filmových umění a věd. Manu působí ve Vídni a Londýně.

kurátorský tým: Andreas Gajdošík, Tomáš Javůrek, ScreenSaverGallery

místo konání: Studio G21

otevírací doba: po 13:00–17:00, út–pá 10:00–12:00 & 13:00–17:00, so 9:00–12:00

Výstava je součástí jubilejního 10. ročníku XY – výstavy s procházkou / procházka vernisážemi, společného projektu olomouckých galerií a off-spaceů.