Aktuální tvorba Tomáše Absolona (*1987) určitým způsobem kopíruje název a podobu výstavy. Absolon v posledních několika letech podniká systematický výzkum událostí ve smyslu jejich vnitřních procesů a proudů.

 

Formální stránka těchto vizuálů je podrobována autorské percepci, čímž vzniká autentický autorský kód, jazyk. Výchozí data jsou komprimována do znaků a redukovaných hesel. Znaky jsou vystavovány proměnlivým kulisám barevné škály a rozličné dynamice vlastních hmot. Rozhoduje poměr a míra autorského citu mezi jednotlivými segmenty. Podstatná a určující je však také otázka horizontu událostí. Vnitřní procesy v hmotách a organismech se z podstaty základních přírodních a fyzikálních jevů často odvíjejí v sinusoidách. Jejich průběh je závislý na časovém úseku, po kterém nezávislé pozorování trvá. Pokud se díváme na událost v dlouhém, zdánlivě nekonečném čase, sinusoida vytváří téměř přímku, horizont.

 

Tomáš Absolon nepracuje s časem jako výchozí veličinou. Jedná se o podstatu problému, o jeho vnitřní stavbu. Sleduje události jako akty lineárního průběhu, které plynou v čase, aniž by byly jeho vlivům vůbec vystaveny. Jsou pro něj trvalé, dynamicky se měnící jen v námi nepřístupném časovém horizontu. Fascinuje jej zachycení okamžiku probíhajícího procesu. Zachycení okamžiku, kdy se dá (alespoň zdánlivě) zastavit lineární tok událostí, času. Absolon zkoumá vizualitu znaku a kódu bez rozdílu toho, zda jsou vytvořeny na papíře, nebo plátně. Jde mu o přímost výpovědi, a to jak vlastní autorské, tak technické, která závisí na zvoleném materiálu.

 

Autor definuje horizont událostí jako opakující se analýzu separovaných, autentických procesů, které pojmenovává, komentuje a vystavuje nejrůznějším situacím. Jeho postupy jsou jak vědomě promyšlené, kdy se v některých případech vrací k obdobnému tématu, tak intuitivní, odvislé od aktuálního tvůrčího nastavení. Naprosto svrchovanou složkou Absolonovy formální stránky je malířské gesto. Jakkoli jsou znaky a jejich podstata založeny na grafice a jejích zákonitostech, malba a její gesto zůstává společným jmenovatelem tvorby Tomáše Absolona bez ohledu na techniku, postupy a jakékoli další okolnosti