Tomáš Skála – Návrat ztraceného otce

Tvorba Tomáše Skály se pohybuje v komplementárních oblastech tušové kresby a prostorové sochařské tvorby. V té v poslední době zkoumá možnosti užití betonu jako finálního sochařského materiálu, prostřednictvím různého zpracování povrchu, zapojení barevnosti a skládání z rozdílně zpracovaných fragmentů. V rozpětí mezi dědictvím tradice, jeho rozbíjením a osobitým znovuspojováním pátrá po podobě současné sochy. Pracuje většinou s lidskou figurou alegoricky vyjadřující osobní psychická hnutí, zlomy v osobnostním vývoji. V obecnější rovině pak tematizuje archetypy životních rolí a základních příběhů o hledání vlastní role, touhy po poznání, odhalování tajemství a překonávání strachu. Stejně jako přirozeně propojuje motivy z pohádek a geograficky a časově vzdálených příběhů, zajímavě a osobitě kombinuje inspirační zdroje od klasického sochařství, symbolismu, různých podob modernismu po současnou uměleckou produkci, pop-kulturní motivy i mimouměleckou spotřební vizualitu. Tomáš Skála má dar odhalovat a zároveň vytvářet tajemství, umělecky se dotýkat pocitů a stavů jen obtížně vyjádřitelných slovy.