Towards the Unsecure Horizon – akustická ekologie: krajina /kolaps/ umění
1. 10. 2019
Přednášky a diskuze
zdarma
“If you listen to a damaged soundscape … the community [of life] has been altered, and organisms have been destroyed, lost their habitat or been left to re-establish their places in the spectrum. As a result, some voices are gone entirely, while others aggressively compete to establish a new place in the increasingly disjointed chorus.” (Bernie Krause)
Stačí se dívat kolem a pozorně poslouchat a nemůžeme si nevšimnout narůstajících disonancí doby antropocénu. V předvečer zahájení první české mezinárodní konference o akustické ekologii (MURMURANS MUNDUS/Sonic Ecology and Beyond /CENSE Annual Conference/ – pořádané Fakultou umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 3.–5. 10. 2019) se prezentace zaměří na otázky: jakou roli současné umění a kultura obecně hraje, nebo může hrát v epoše klimatické krize? Může umění nějak přispět v hledání toho, jak se přizpůsobit novému světu? Světu, který bude patrně o dost jiný než ten, na který jsme u nás v mírném pásmu byli zvyklí?
Málokdo pochybuje, že naše bezprostřední okolí i celá planeta se díky dominovému efektu a zpětnovazebným procesům nachází v nejistém stavu. Stojíme před palčivou otázkou: lze procesy jako jsou klimatické změny nebo snižování biodiverzity ovlivnit, nebo zastavit? Je to pro jednotlivce, pro jednotlivé státy, komunity reálné? Akustická ekologie propojuje výzkum technických, psychologických, sociologických i estetických aspektů zvukového prostředí a operuje s pojmy jako je soundscape (zvuková krajina) a umění naslouchání.
Otázky: jak akustická ekologie, případně zvukové umění, potažmo současné umění vůbec, přispívá k mobilizaci veřejnosti, k potřebnému tlaku na politické struktury a zákonodárné instituce? Můžeme občansky pomoci? Jak přispět ke změnám stávajících (autodestruktivních) způsobů lidské koexistence s přírodou?
K rozpravě nad těmito otázkami jsme pozvali několik hostů, kteří se uměním, ekologií a akustickou ekologií zabývají.
program prezentací:
Peter Cusack (UK): Aral Sea Stories: Soundscapes of A Major Environmental Change
Ještě před 60 lety bylo Aralské jezero ve Střední Asii čtvrtou největší vodní vnitrozemskou plocha planety. Dnes skoro zmizelo, protože padlo za oběť geoinženýrským sovětským zavlažovacím systémům, které čerpaly vodu z obou řek, které do jezera vtékají. Aralské jezero se stalo jednou z nejzávažnějších, ale málo známých enviromentálních katastrof 20. století. Kazachstán od doby, kdy se stal samostatným státem se úspěšně pokouší obnovit tu část území Aralu, které je v jeho teritoriu. Vodní hladina začala zase stoupat a k jezeru se vrací rybářství, což znamená oživení místní ekologie a ekonomie. Jde o velice užitečný a pozitivní podnět pro debaty o klimatických změnách a podnět, k přehodnocení našich vztahů k životnímu prostředí.
Oblast Aralského jezera jsem navštívil od roku 2013 opakovaně a pořídil zde řadu terénních nahrávek a fotografií, mluvil jsem s lidmi a pokusil se porozumět důsledkům těch hlubokých změn. Během svého příspěvku představím několik nahrávek z této oblasti, zmíním některé příběhy a nastíním jejich obecnější významy.
Peter Cusack (*1948 v Londýně) je britský biolog, fonografista, zvukový novinář a hudebník, zaměřuje se na zvuky prostředí a akustickou ekologii. Jeho aktivity spadají do oblasti komunitního, environmentálního umění, zvukového a společenského výzkumu ekologicky ohrožených míst (Bajkal, Aralské moře, Černobylská zóna, Kaspické naftové vrty, britské atomové elektrárny). V projektu Sounds from Dangerous Places (Zvuky z nebezpečných míst) zkoumá zvukové krajiny rozsáhlých environmentálních změn. V roce 1998 Cusack inicioval v Londýně projekt Favorite Sounds, který se od té doby rozšířil do Pekingu, Berlína, Bruselu, Chicaga, Prahy a Birminghamu. Přednáší na katedře Zvukového umění a designu na London College of Communication, pobýval na umělecké rezidenci nadace DAAD v Berlíně, kde v současnosti žije.
Jonáš Gruska: Antropofonie a biofonie
Gruska se zajímá stejnou měrou o dokumentování událostí/kontextů/zvukových krajin jako o nahrávání jedinečných zvuků v akusmatickém slova smyslu. V poslední době se věnoval nahrávkám specifických kombinací antropofonie a biofonie se sentimentálním přídechem. Chystá se svou tvorbu rozšířit směrem k průzkumu ekologické problematiky, tak jak se tyto fenomény odrážejí ve vlastních sonických kontrastech.
Jonáš Gruska (*1990 v Plzni) je slovenský zvukový umělec a designér elektronických nástrojů, zabývá se terénními nahrávkami, psychoakustikou, elektroakustickou kompozicí. Studoval na Institutu Sonologie v Haagu a na Hudební akademii v Krakově. Účastní se výstav a festivalů a jeho hlavním zájmem jsou chaotické rytmy a psychoakustické působení zvuku. Vytvořil několik site-specific zvukových instalací, které reagovaly na akustické vlastnosti prostoru a materiálu. Vede workshopy sonifikace, terénního nahrávání, elektromagnetického poslechu a programování pro umělce. V roce 2009 založil vydavatelství LOM zaměřené na prezentaci středoevropské a východoevropské experimentální hudby.
Jan Krtička: MURMURANS MUNDUS / Sonic Ecology and Beyond / CENSE Annual Conference
Koncept „zvukových ekologií“, který vznikl v roce 2018 v Budapešti v podobě manifestu CENSE je „inspirován myšlenkami o propojené struktuře živých organismů a jiných entit, nacházejících se ve vzájemných složitých vztazích zpětné vazby a v rámci systému, který nazýváme zjednodušeně „životní prostředí“. Dnes jde o prostor, kde technologie se stala součástí téměř každé částečky dnešního světa, prostor, který je ovšem nadále úzce závislý na funkčním systému organické přírody. Tímto prizmatem akustická ekologie studuje rezonance a zvukové projevy jako svědectví o všudypřítomném řádu věcí. Nástroje poslechu poskytují šifru k odhalení jemných konsonancí i disonancí, které provázejí lidskou sounáležitost s hmotným světem, ať už zde figurujeme jako jednotlivci, jako živočišný druh, nebo jako společenství.“
Jan Krtička (*1979 v Olomouci) je pedagog a umělec, ve své tvorbě používá často zvuk a klade důraz na koncept a prostorové uspořádání. Studoval sochařství na FaVU v Brně a v disertační práci, kterou obhájil na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se soustředil na teoreticko-kritickou polohu uměleckého díla a jeho dokumentace. Zajímá se o krajinu a dokumentaci lidských zásahů v krajině, využívá plánovanou náhodu a čerpá z mnohotvárností přírody ve spojení s lidským elementem. Je hlavním koordinátorem konference v Ústí nad Labem.
Tomáš Šenkyřík: Měnící se (zvuková) krajina Jižní Moravy
Bedlivé a soustředěné naslouchání je něco, co se z našich životů skoro vytratilo. Naše společnost je spíš kulturou „oka“ a proto jsme asi tou nejhlučnější civilizací, která se kdy Zemi kdy objevila. Dospěli jsme do stavu, kdy se zvuky světa proměnily ve všudypřítomný hluk, překrývající tu původně bohatou a různorodou zvukovou krajinu, která k člověku neustále promlouvá. Na internetovém portálu soundscape.cz Šenkyřík zaznamenává proměňující se / mizející zvukovou krajinu Jižní Moravy, kde žije. Několik let se snaží poznat a vyprávět ostatním jak místa, která navštěvuje, znějí, hlavně za svítání. Terénní nahrávky jsou – podobně jako třeba obraz, nebo slovo – skvělým prostředkem pro uchování vzpomínky. Svědectví o krajině lze zvukem předat i dalším generacím: je to svědectví o době, ve které jsme žili.
Tomáš Šenkyřík (*1972 v Přílepích) je hudebník a muzikolog se zájmem o terénní nahrávky, akustickou ekologii a objevování hudebních struktur zvukového prostředí. Fascinuje ho hledání hudebních struktur v dialogu mezi přírodními a mimopřírodními zvuky. Rád naslouchá přírodě bez hluku, zejména křehkým a tichým zvukům. V letech 1999–2008 pracoval v Muzeu romské kultury jako etnomuzikolog, nyní pracuje a žije v Židlochovicích. Je členem uměleckého kolektivu pro terénní nahrávky, zvuky, orální a sluchovou historii a akustickou ekologii Skupina. V roce 2018 inicioval komunitní portál o zvukové krajině jižní Moravy.
Gabriel Benish Kalná – Spojenectví v době globálního aktivismu.
Klimatická krize je natolik vážná, že si konečně vybojovala místo v povědomí lidí. Několik generací aktivistů po celém světě šířílo povědomí a informace o našem destruktivním chování natolik dlouho, až se tento hlas dostal do mainstreamu. Greta Thunberg, a nespočet mladých aktivistek a aktivistů před ní, Xiuhtezcatl Roske-Martinez, který promluvil k OSN už v roce 2015, hnutí Mni Wičóni (Voda je život), které začala skupina mladých Původních Američanů kmene Lakota, kteří v protest ropovodu běželi až do Washingtonu. Následné největší shromáždění původních národů v historii, až po sesterské hnutí pro záchranu posvátné hory Mauna Kea na Hawaii před Americkou vládou, které právě probíhá.
V době globalizace jsme schopni vědět o všech odbojích, protestech a hnutích zároveň a “Act Local Think Global” je teď důležitější než kdy jindy. Po způsobení vyhynutí tolika různých druhů, lidstvu, našemu druhu, který se chová spíš jako virus než savec, “konečně” hrozí vyhynutí. Pokud jsme se rozhodli, že ještě není pozdě, jak se orientovat v globální síti organizací a jak efektivně vyslovit svůj nesouhlas se současnou (a až příliš dlouho trvající) situací? Jak se v době sociálních sítí zapojit v reálném čase a zároveň být spojenec celosvětového hnutí? A není to na lidskou psychiku příliš? O domorodých hnutích minulých i současných, organizaci Extinction Rebellion, ale i o aktivistické úzkosti, a místě umění v tom všem.
snad dorazí i další pozvaní hosté z hnutí Extinction Rebelion ČR
připravil: Miloš Vojtěchovský ve spolupráci s GHMP, Fakultou umění a designu University Jana Evangelisty Purkyně a s podporou nadace Agosto Foundation.
Towards the Unsecure Horizon
Acoustic Ecology: Landscape/Collapse/Art
discussion and presentations
