Současný český malíř, narozen 1949 v Praze. V letech 1968–1974 studoval na AVU v Praze (prof. A. Paderlík). Václav Bláha se na české výtvarné scéně pohybuje již od počátku 70. let 20. století a patří k výrazným osobnostem české figurální malby s expresívním výrazem. Jeho tvorba se pohybuje ve většině případů v okruhu malby, ale věnuje se také prostorovým instalacím a kresbě.

 

Ústředním motivem jeho tvorby je lidská figura a prostor. Základem obrazu je vždy kousek reality, která vychází ze skutečného života a osobní zkušenosti. Václav Bláha je malířem upřímného osobního sdělení, které se na obrazech transformuje do náznaků a nápověd. Figura je nositelkou stavů, míjení, setkávání, tázání, osamělosti, narážející na překážky lidských osudů.

 

Postupně se v tvorbě Václava Bláhy prostor rozvolňuje, figura se ztrácí do mlhavých dálek a obrazy nabývají abstraktních podob. Václav Bláha začíná tvořit imaginární vzkazy, do kterých vkládá individuální poselství. Vedle tématu je v obrazech neméně důležitá technika malby, která je založena na gestu, struktuře, vysoké vrstvě barev s využitím světla a stínu. Do obrazů proniká nejen exprese, ale i hmota.

 

Materiálem není už jen barva, ale autor používá i netradiční materiály, jako aluminiové fólie, rozdrásané papírové lepenky nebo popel. Vznikají tak díla s výraznou plastičností, prostorem a objemem. Kompozičně bohatá, vizuálně silně podmanivá plátna, operující se symbolem lidského těla, jako mravním zrcadlem společnosti, nabízejí divákovi odvěký vnitřní zápas reality s ideály, zachycení emocí, ze kterých je tento svět poskládán.

 

Dílo Václava Bláhy je zastoupeno v četných významných sbírkách například Národní Galerie v Praze, Světové banky ve Washingtonu, v regionálních galeriích v České republice a na Slovensku a v soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí. Malíř žije a pracuje v Praze.

    

kurátorka: Michaela Jermanová