Václav Fiala (nar. 1955) v GAVU Cheb prezentuje výběr svých soch z kamene. Přestože typickým českým sochařským kamenem je pískovec, Fiala vždy preferoval kameny tvrdé umožňující pregnantní tvar a dokonale hladký povrch, jako jsou mramory, žuly či diority. V posledních letech je začal dotvářet barvou, což v této oblasti představuje nezvyklou formální inovaci a zároveň i návrat k dávno opuštěné praxi používané až do doby baroka.

 

Václav Fiala restartoval svou výtvarnou dráhu po roce 1989 už v dosti pokročilém věku, když se nově obrátil k minimalistickému tvarosloví. Zprvu pracoval výhradně v kovu a dřevě. Ke kameni se dostal, když v polovině 90. let zvítězil se svým návrhem v soutěži na Pomník obětem první a druhé světové války v Rožnově pod Radhoštěm. Pomník realizovaný z afrického gabra, které po vyleštění dosahuje téměř absolutní černě, mu přinesl nejen širokou pozitivní odezvu, ale i poměrně dost zbytkového materiálu, který mohl využít pro další práce. Najdeme je i na výstavě vedle prací z carrarského mramorem, různých exotických kamenů, ale na druhé straně také ze šedé žuly z regionu jihovýchodně od Klatov, kde žije. Je to kámen mnohem obyčejnější, používaný mj. na dlažební kostky. Před pěti lety do něj začal nesměle vnášet barvu. Nejdříve jen zvýraznil hranu nebo natřel neviditelnou stranu, která se uplatňovala jen barevným stínem, postupně však její podíl zvyšoval a nyní často nechává zaznít barvy jasných odstínů naplno právě v ostrém kontrastu s nepříliš výraznou barvou kamene.