Veronika Landa absolvovala pražskou AVU v ateliéru prof. Vladimíra Skrepla před čtyřmi lety, během kterých vystavovala jen poskrovnu. Naštěstí se hned po odchodu z vysoké nenechala semlít uměleckým provozem, ale naopak se zavřela do ústraní svého ateliéru v Meetfactory a snažila se oprostit od školních manýr a vlivu scény. Takový přístup k tvorbě je v dnešní době rychlokvašek-superstar ojedinělý, stejně tak jako je ojedinělé Veroničino (skoro fyzické) pohlcení malbou a kresbou.

Z jejích obrazů, skicáků, textů i figur – plastik je cítit energie prýštící až od morku kosti. Sama o sobě ráda a s úsměvem říká, že vlastně není malíř, že je “operatér, chirurg, že se štětci pracuje jako s chirurgickými nástroji a barevné hmoty proměňuje v žilní systém…” Možná by se dalo říci, že se Veroničina tvorba pohybuje na hranicích art brut. Mnohem trefněji to ale napsala Věra Jirousová: “Malířský proces, který Veronika Landa zakouší skrze empatii k satyrovi stahovanému z kůže (téma Veroničina předposledního cyklu) mě něčím mate. Zápas mezi svistem božských strun a pozemským dechem je totiž spatřen a zaznamenán jako možná nerozhodný, neustále přítomný duel, který je autorce důvěrně blízký.”

Pocit tedy rádoby náhodný, že když Veroničinu malbu poškodíte, poteče z ní krev, není zas tak klamný. V posledním, zatím nedokončeném cyklu, který bude vystaven i na Chodovské tvrzi Veronika “operuje” na území kanibalů. Obrazy mají tentokrát tvar (magických) trojúhelníků a ani tentokrát na nich nechybí vrstvy barev, pigmentů, gelů, strukturovacích past… a občas se zablýskne i lidská kadeř nebo psí zub.

20. 10. 2012, dernisáž

18:00 komentovaná prohlídka s autorkou
19:00 performance Kanibalismus Dariny Alster
20:00 Miki Discjockey