Martina Růžičková používá výrazu “smog” pro označení několika různých forem nahromaděného přebytku, s nimiž se setkává jako studentka fenoménu post-internetu na jedné straně a FaVU na straně druhé. Můžeme se těšit na večer, v němž se budou přežvykovat zvuková a vizuální data, vykopaná z takřka věčného odpočinku úložných prostorů na světlo boží, aby nás masírovala svou neodbytností. Necháme se zahalit mlhou nadprodukce, v níž můžeme meditovat nad osudem zatracených děl a v jejich víru jim věnovat dočasnou pozornost. Esej na téma “Vizuálny smog” formou audiovizuálního večírku.
/Alžběta Bačíková/