Markéta Polcarová je věčně stážující studentka ateliéru tělového designu. Věřím, že její cesty ji dovádí na různá místa světa i jejího srdce. Tuhle výstavu si dovezla z Dundee a vytvoří tak na měsíc osobní, jedinečné propojení těchto dvou měst.
http://www.marketapolcarova.com/

Výstava “Ye mak a better door than a windae” je pro mě symbolickým aktem mého návratu do Brna. Uplynulý rok a půl pro mne byl obdobím mnoha stěhování a nových výhledů. V lednu roku 2015 jsem se přestěhovala jen o ulici vedle, ale přitom hodně daleko – do čínského bytu bangladéšského majitele, hned naproti autobusovému nádraží čtvrtého největšího skotského města – Dundee. Jediné, co mi v novém pokoji scházelo, byl výhled na Sochu Svobody na balkóně tureckého bistra (v americkém stylu) Efez .

Nebydlela jsem tam ještě ani dva dny, když jsem si z okna všimla muže v modré bundě na protější straně ulice před východem víkendového gay clubu. Nic podezřelého, kdyby tam nehybně nestál i o čtyři hodiny později. 

Druhý den přišel na to samé místo. Od odpoledne až do osmi do večera strnule postával. Neměla jsem ještě závěsy a jeho přítomnost i po setmění mi začala docela vadit. Přemístila jsem nábytek tak, aby na mě ze spodu ulice pokud možno neviděl. Klasický Skot by v takové situaci nejspíš otevřel okno a zařval You mak a better door than a widae, čímž by taktně sdělil, že mu dotyčný brání ve výhledu.

Ani za týden se toho moc nezměnilo. Pána v modrém pouze přišli navštívit někteří z heroinových “junkies”, kteří se občas povalovali na špinavých peřinách před obchodem Tesco Express. Získala jsem pocit, že se pán před mým oknem může dopouštět nelegální činnosti a chtěla jsem nahlásit jeho přítomnost na facebookem propagovanou linku policie Tayside, zřízenou za účelem hlášení drogových dealerů v Dundee a okolí. Měla jsem paranoidní pocit, že mé okno pozoruje, někam se přece během těch šesti hodin dívat musí. 

Po pár měsících mě sledování člověka, který stojí ve veřejném prostoru a navíc pod dohledem pouličních kamer začalo docela bavit. Pokud jsem měla být celý den pryč, umístila jsem před okno sušák s prádlem a kameru schovala mezi černé ponožky. Za nějakou dobu jsem už prádlo sušila neustále. Pod zoomem pán vypadal jako neškodný alkoholik, který zabíjí čas na rohu ulice. Sledovat jeho denní neaktivitu mě bavilo stejně jako sledovat večerní zprávy. Možná se padesátkrát podíval na by DNSUnlocker”> hodinky, třicetkrát přepočítal libry a dvakrát odešel do obchodu Premiere pro nový cider. Občas na něj někdo promluvil. Od ledna do května. 

V červnu jsem se z Dundee přestěhovala do Glasgow a o pánovi v modrém tak ztratila přehled. Časově neohraničené video je tedy jakýmsi rozloučením s mým – ve finále oblíbeným – výhledem a zároveň návratem pána v modrém zpět na ulici do veřejného prostoru. Pokud už nestojí u silnice v Dundee, je alespoň tady.