Přednáška na příkladech především z východních Čech a Vysočiny ukáže, jakým způsobem se jeden z nejoriginálnějších a nejvýraznějších architektů Josef Gočár (1880–1945) propracoval od anglického romantického domu ke kosmopolitní, funkcionalistické architektuře. Příběh začíná v roce 1908 v Krucemburku, kde pro svého budoucího tchána Josefa Binka navrhl velkorysou vilu inspirovanou hnutím Arts and Crafts a především ranou tvorbou svého učitele Jana Kotěry. Dalším výrazným zastavením je experiment s kubistickými formami, které Gočár rozvinul na lázeňském pavilonu v Lázních Bohdaneč. Záhy se Gočárovo dílo značně proměnilo ve svébytný, tvarově asketický a racionální styl, který do středoevropského prostoru přinášel mnoho z holandské věcnosti (příklady najdeme hlavně v Hradci Králové), ale paralelně v jeho tvorbě existovala i vrstva městské monumentality, kterou uplatnil třeba v Pardubicích. Poslední, neustále se odlehčující fazetou Gočárovy tvorby byl funkcionalismus, uplatněný třeba na Sochorově tzv. Nové vile ve Dvoře Králové nebo na medově vile v Humpolci. Kromě toho byl Gočár skvělým urbanistou a interiérovým a nábytkovým designérem.