Barokní sídlo, ať už to byl palác či zámek, se vždy otvíralo do přírody. Pohled ven vedl nejprve do uměle vytvořené přírody – zahrady a posléze do otevřené krajiny. Zahrada skýtala možnost prožívat svět všemi smysly najednou – zrakem se kochat krásou tvořitelské práce boží, sluchem zpěvem ptáků, čichem vůní květin. Bylo to místo odpočinku, ale také místo určené k zábavě, tanci, hodování, hrám, milování… Odehrávaly se v ní slavnosti rozmanitého druhu – např. ohňostroje, koňské balety, tance, divadlo. Toto vše a další umělci zaznamenávali dokumentárním způsobem, nebo scény slavností pojednávali také jako alegorie smyslů, či jako moralistní poučky.

 

Přednáší Andrea Steckerová – kurátorka sbírky holandské a italské malby v Národní galerii v Praze.