Zbyněk Sekal, narozený 12. 7. 1923 v Praze, byl renomovaný český sochař, malíř a překladatel, který žil od roku 1970 ve Vídni, kde i 24 .2. 1998 zemřel. Na UMPRUM studoval u Františka Tichého a Emila Filly malířství, od padesátých let se zabýval sochařstvím. Od šedesátých až do devadesátých let se staly jednou ze stálic Sekalovy tvorby skládané obrazy, obrazové objekty komponované ze dřeva a různých kovů, všelijakých odpadových materiálů, které jako náruživý sběratel hledal, sbíral a zakomponovával do svých prací. Byly to povětšinou věci nepotřebné, vyřazené a pohozené, jejichž různé tvary spojoval, montoval a skládal do intarzovaných, řemeslně neobyčejně precizně sdružených složených obrazců. Z nich je patrná posedlost materiálem a náruživé potěšení z pracovního procesu.

  

Znovupoužité materiály, které jsou plné pamětí se obchvacují v nové souvislosti, v rituálu, jehož jsou zdánlivě již neoddělitelnou součástí. Paměť nalezených pracovních materiálů je zrcadlem individuálních vzpomínek tvůrce, rekonstrukcí prožitých událostí, jejichž podoba a význam jsou Sekalem stále znovu interpretovány. Paměťové, neustále se měnící mozaiky, spojují různé fragmenty do nových celků a vytváří stále nová interpretační schemata. Sekalovy práce hovoří o osobní zkušenosti člověka, jeho práce symbolizují kontinuální pracovní proces s důrazem na paměťové obsahy materiálových forem. Jeho dílo je svědectvím stálé změny našeho světa i interpretací minulosti.

  

Text: Duňa Slavíková