Přibližně před rokem a půl strávila Zuza Banasińska v Domě pánů z Kunštátu pár měsíců na umělecké rezidenci. Místní fascinací se pro ni stala návštěva bývalého vápencového lomu Hády na severovýchodu Brna. Stupňovité terasy, které v jinak ekologicky významné lokalitě zůstali po těžbě horniny, slouží jako mírně postapokalyptická kulisa pro kryptické obrazce, různé textové vzkazy nebo vyznání lásky vyložené z kamene. Připomínají archeologické naleziště domorodých kmenů. Tyto domorodé obrazce byly pravděpodobně starověkými astronomickými mapami, snažili se zaznamenat pohyb hvězd na obloze a najít v něm smysl. Jsou reprezentací nelidského systému, vesmíru skrze lidské oči. Na rozdíl od nich, kamenné kompozice v Hádech slouží úplně jinému účelu, nezaznamenávají žádné přírodní fenomény. Jejich úlohou není vytvořit mapu, nýbrž jen zanechat svědectví individuální přítomnosti na povrchu krajiny. Kromě několika lidských očí tyto vzkazy čte a zapisuje do mapy objektiv satelitu. Vyznání lásky tak přijímá oko přístroje, kroužící kolem Země. Zuza tuto skutečnost reflektuje v civilní performance. V zeleném plášti skládá z kamení na povrch jedné z teras lomu vzkaz pro satelit, píše jeho jméno: WorldView 3 a text rámuje do tvaru srdíčka.

 

Další kódovaný vzkaz čteme v textu ve výstavě. Jde o automatický překlad, špatně přeložený aplikací, která skenuje fotku s textem a současně ho překládá. Na použité fotografii byl zaznamenán populárně-vědecký text z informační tabule v Hádech. Stylistické a logické nepřesnosti překladu konstruují metaforický text, jakousi konceptuální jazykovou formu plnou naléhavých adresných sdělení nebo někdy až mytologických asociací. Zuza tak skládá obraz z bezčasí, jeho čtení je závislé na naší schopnosti asociovat a na základě nich si vytvářet fikční scénáře.

 

Stejný princip je potřebný i při čtení symbolu zelené barvy klíčovacího plátna, který je v instalaci výrazným motivem. Ve filmovém průmyslu je tento technický prvek nástrojem pro postprodukční aplikaci triků a speciálních efektů, můžeme ho tak vnímat jako prostor pro fikci, pole nekonečných možností alternativních příběhu. Těžbou vápence z lomu v Hádech vznikla v krajině výrazná stopa. Rozkousaný povrch země na satelitním snímku je také vzkazem, záznamem o minulé přítomnosti člověka. Prvky instalace v barvě klíčovacího plátna mohou fungovat i jako gesto vytvoření volného prostoru pro alternativní péči, léčbu vytěžené krajiny, i když jen smyšlenou.

 

Fráze „Fix it in post” je známá z filmové produkce, slovo „post” je zkratkou pro postprodukci. Používají ji filmaři, když se jim nezdaří záběr, ale nechtějí podstoupit časově náročný proces jeho opětovného natáčení. Očekává se, že editor chybu odstraní nebo zakryje. V kontextu motivů výstavy, ekologické roviny vytěžené krajiny na hranici chráněné krajinné oblasti a nástrojů filmových triků je název výstavy lehce ironickým, ale stále platným apelativním vzkazem.