Karpuchina Gallery přichází u příležitosti 10 let svého působení s mimořádnou výstavou nazvanou Aesthetics of the Injectable. Projekt otevírá dveře k prozkoumání vztahů mezi galerií, jejími umělci a diváky tím, že vybraní autoři přizvali k participaci své hosty. Cílem koncepce je zpřístupnit galerijní projekt novým aktérům a zkušenostem.

Výstava konceptuálně pracuje s „principem injektáže“ – metaforou navozující okamžik vstupování vnějších látek do živé tkáně existujícího organismu. Podobně jako v estetické medicíně usilují látky jako botox nebo kyselina hyaluronová o „reestetizaci“ a oddálení projevů vnější eroze, také přizvaní hosté zde vystupují jako „nové přítomnosti“.

Tyto nové podněty hluboce zasahují do zavedených vazeb a identity galerie, což otevírá unikátní prostor pro vnitřní i vnější proměnu dosavadních uměleckých, komunitních a institucionálních vztahů. Princip injektáže nám tak umožňuje nahlížet na galerii jako na živý organismus, který citlivě reaguje na vnější vlivy, přirozeně se omlazuje a neustále rozvíjí svůj vnitřní dialog.

Zakladatelka a majitelka galerie Alexandra Karpuchina k tomu dodává: „Deset let uteklo neuvěřitelně rychle. Přijde mi zajímavé, jak protichůdné nároky jsou na galerii kladeny. Na jedné straně se od ní očekává kontinuita, etablovanost, důvěryhodnost a stabilita, na straně druhé schopnost neustále se vyvíjet, reflektovat aktuální tendence a objevovat nové umělce. Právě toto napětí mezi stabilitou a neustálou proměnou považuji za jednu z nejzajímavějších součástí mé práce. Budovat kontinuitu, aniž bychom ustrnuli. Proměňovat se, aniž bychom ztratili vlastní identitu.“

Otevřený kurátorský formát přitom nepředepisuje konkrétní společné téma, mediální či generační určení ani jasně definovaný formální jazyk. Rámec výstavy je primárně vztahový – vymezený sítí osobních, profesních a uměleckých vazeb účastníků.  

Kurátor Pavel Kubesa doplňuje: „Zajímalo nás, jakým způsobem může instituce svou dlouhodobě budovanou identitu vystavit nějakému neznámému faktoru zvenčí, a co tato konfrontace může přinést a znamenat. Stárne galerie společně se svými kmenovými autory? Musí se snažit vypadat stále mladě? Může „injektáž“ z vnějšku nahradit to, co se za její dobu ztratilo, zmizelo, zapomnělo? Neztrácí omezováním pohybu něco formotvorného, své vnitřní projevy, různé hlasy a třeba i důležité rozpory? Proto jsme se rozhodli pro strategii ztráty totální kontroly nad úhrnným kurátorským výběrem a pozorujeme, jaké nové perspektivy se galerii otevřou či které zůstanou nedotčené či nedostupné. A zajímá nás, jaké formy dospělosti a mladosti z toho dokážeme vytěžit.“

Expozice je vystavěna na pestré síti vzájemných osobních, profesních a uměleckých vazeb. Samotná výstava představuje společnou tvorbu a dialog výrazných tvůrců, mezi nimiž nechybí Karíma Al Mukhtarová, Kristina Bukovčáková Navrátil, Ladislava Gažiová, Jakub Janovský, Liza Libenko, Eva Maceková, Matyáš Maláč, Julius Reichel, Jan Slanina a Václav Stratil, doplněných o jejich speciálně přizvané hosty. Díky tomuto otevřenému formátu se v galerijním prostoru střetávají různorodá umělecká východiska, která se skládají v soudržný a esteticky omlazený celek.