Slovní spojení Place under the sun nemá v českém ani anglickém jazyce specifický význam. V ukrajinštině ho však lze vnímat jako synonymum pro pojmenování konkrétního emocionálního rozpoložení, které se pojí s vlastním uvědoměním lidského bytí a esenciálním pocitem štěstí.

Ve své podstatě tato metafora ztělesňuje a připomíná základní hodnoty lidského, neodnímatelného práva na spokojený a šťastný život v bezpečném prostředí. I proto se její význam stává v aktuální době natolik zásadním.

Instalace Anny Solianyk se dá číst vícero způsoby. Můžeme v ní vidět reakci na současnou válku na Ukrajině rozpoutanou Ruskem, která Ukrajince soustavně připravuje o jejich domovy, respektive o základní lidské právo na zmíněná útočiště. Dílo tak slouží jako nostalgická památka minulých momentů.

V širším globálním kontextu můžeme dílo vnímat jako upozornění na vykořisťování kapitalistickým systémem a jeho inherentně zakódované společenské nerovnosti. Ty způsobují, že klidné místo pod sluncem – a vůbec možnost pozorování takového světla – může být pro někoho luxusem, na který nikdy nedosáhne, nebo se stává čím dál tím vzácnějším z důvodu bytové krize či stylu současného života.

Dílo v sobě nese i silný environmentální podtext. Světlo pronikající mezi větvemi Anna vytvořila uměle. Na povrch se tak dostávají otázky o dopadech lidské činnosti na naše prostředí, respektive o odpovědnosti za ničení naší planety. Budeme se v budoucnu všichni muset spokojit s umělým „place under the sun“?

kurátorky: Anežka Slováčková, Kristýna Kotíková 

grafika: Natálie Malá