Na závěr výstavy Biopersistence v Galerii UM se v sobotu 28. března od 16 hodin koná komentovaná prohlídka s kurátorkami Agátou Hošnovou a Karolínou Voleskou.

Nová výstava Biopersistence v Galerii UM zkoumá hranice života a smrti, pozastavuje se nad touhou po nesmrtelnosti a konečnosti. Skrze díla českých i zahraničních autorek reflektuje potřebu (pře)žít v podmínkách neustálého tlaku na optimalizaci těla a mysli. 

Kurátorky Agáta Hošnová a Karolína Voleská ve svém projektu reflektují aktuální vymizení konečnosti z povědomí společnosti a snahy o její ovládnutí. Nejde jen o vývoj medicíny a farmaceutického průmyslu, který se odráží v posunu průměrného věku a kvalitě dožití, ale především o trendy hýbající společností a jejími hodnotami. Na smrt se začíná pohlížet spíše jako na technický problém než jako na součást života a nevyhnutelný osud. S tím se otevírají nová etická dilemata. Výstava Biopersistence odhaluje, jak se mění představy o těle, vědomí a konečnosti v době, kdy se život stává investičním projektem, který prohlubuje otázky, kdo na něj má právo.

Tyto myšlenky se zhmotňují v dílech sedmi vybraných umělkyň. Byť každá se vyjadřuje prostřednictvím jiného média, či se zaměřuje na odlišné otázky, jejich díla společně přináší komplexní výpověď. Na tělo odkázané k neúnavné produktivitě a kontrolované naddimenzovaným nástrojem biomoci upozorňuje socha absolventky Ateliéru volného umění IV UMPRUM Marie Holé. Série děl absolventky AVU Kristiny Láníkové poukazují na dostupnost péče určované sociálními a ekonomickými podmínkami. Na léčbu reaguje také objekt absolventky Ateliéru volného umění III Natálie Sýkorové, která v něm spojuje technicistní sterilitu s léčitelstvím a spiritualitou. Velkoformátové malby maďarsko-německé umělkyně žijící v Lipsku Galamb Thorday otvírají polemiku nad tendencemi apropriovat tradiční vědění a spirituální zkušenost komerčním trhem. Uskupení kovových masožravých rostlin rumunské umělkyně žijící v Athénách Nony Inescu upozorňuje na iluzi, že máme biologické procesy pod kontrolou. Studentka Ateliéru volného umění I Bianka Barniaková se prostřednictvím mramorových objektů připomínajících náhrobní kameny zabývá truchlením a vzpomínkami. Memento mori a estetika dob dávno minulých prostupuje černobílými analogovými fotografiemi Terezy Zelenkové, která studovala a žije v Londýně.

Poslání výstavy a samotná díla podtrhuje instalace studujících Ateliéru architektury II UMPRUM Adama Rýznara a Sofie Gjuričové. Expozici ohraničují poluprostupnou a prosvítající stěnou z tylové látky starorůžové barvy navozující pocit iluzorního bezpečí.

Výstava Biopersistence nabízí prostor pro úvahy o budoucnosti, kde přežít znamená redefinovat to, co znamená být naživu.