Na výstavě Again Against Again se můžeme společně ocitnout v digitálním prostoru. V momentě, kdy si nasadíte imaginární VR brýle a přenesete se do světa, který vnímáte skrze optiku estetiky béčkových osmdesátkových sci-fi filmů, satiricky pracujících s fascinující představou o tom, jak ultrafuturisticky jsme si dříve představovali budoucnost. Toto se propisuje do celého vizuálu – krystalové objekty tak tvoří jednoduché herní assety, které svou barevností a tvarem připomínají vizuální jazyk raných počítačových her. Na vernisáži je přítomný také NPC character připevňující šálu, upevňující prostor sportovního prostředí.

Hlavním prvkem výstavy je videoesej, ve které se nacházíme na turnaji digi-karetní hry Beecarbonize, kde hráči řeší klimatickou krizi. Kriticky sledujeme, jaký vliv může mít vrcholový sport a vyrůstání v něm na sociální vztahy jedenáctiletého chlapce – konkrétně na vztah s rodiči v tomto prostředí.

V dílech Davida Mišťúrika lze pozorovat, jak se ironický nadhled, který je typický pro internetovou kulturu, setkává se syrovou upřímností. Často se tak při pozorování jeho díla ocitám na hranici toho, zda sleduji chytře vystavěnou satiru, nebo se dotýkám něčeho velmi osobního. Právě v této šedé zóně se v kontextu digitálních médií nachází i mnoho z nás. Mišťúrikova práce podle mě přesně vystihuje to, co si představuji pod fenoménem „chronically online“, kde se naše hranice toho, co je soukromé a co je určené nenažraným algoritmům, prakticky mažou.

David používá estetiku digitálního věku a plně využívá jazyk známý ze sociálních sítí, YouTube a videoher. Jeho tvorba představuje takovou sondu do mechanismů současné vizuální kultury. Pracuje převážně s videoartem a performancí.

Zároveň ale v jeho dílech můžeme vidět silnou společenskou kritiku, například v trilogii REALITY SHOWCASE, kterou vystavoval v brněnské Galerii TIC. Tady pracoval s významem slova REALITY. To na jednu stranu odkazuje na můj oblíbený trash TV guilty pleasure formát reality shows, ale na druhou stranu i na trh s nemovitostmi. Komentuje tak současnou krizi bydlení a privilegovanost uměleckého světa.

Mimo jiné se autor aktivně podílí na posilování brněnské komunity jako spolukurátor hudebně projekční série Screening.13, která se odehrává v prostorech Rello a nabízí kurátorovaný výběr současného pohyblivého obrazu, často s přesahem do hudby a zvuku. A také spolupracoval s kolektivy jako Terén nebo D’epog. Jeho dílo bylo součástí Jiných vizí na festivalu PAF zde v Olomouci.

kurátorky: Klára Pospíšilová, Veronika Brandecká

text: Klára Pospíšilová