Ve středu 10. června 2026 se od 17 hodin sejdeme v Domě umění už u pátého dílu Distorted Sessions, série doprovodných programů k výstavě Distorted Image. Kapitoly z počátků videoartu. Akce bude mít tentokrát dvě části. Tou první bude komentovaná prohlídka s kurátorkou Lenkou Dolanovou, druhou částí bude setkání s umělcem Tomášem Rullerem, který představí různé způsoby prezentace videoartu na nosičích používaných v období 80. a 90. let.

PROGRAM

17:00–17:30 Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou, zaměřená na (ne)přítomnost žen-umělkyň ve videoartu. Řeč bude o díle Dóry Maurer, Jany Želibské, Izabelly Gustowské, Jolanty Marcolly a Anny Kutery.

17:30–19:00 Tomáš Ruller představí specifika analogové technologie videoartu. Provede ukázkami typických forem video-umění, od manipulovaných obrazovek a jejich „dekoláží“ přes televizorové objekty a skulptury po instalace a environmenty, na principu „site specific“, až po díla „inter-aktivní“. Seznámí nás s různými typy video-kamer, nahrávačů a záznamových nosičů (kazet B-max, VHS, U-matic, B-cam, S-VHS, VHS-C, V8, Hi8 i laser-disků), s různými technikami zpracování signálů, střihové postprodukce a efektů (prolínačky, klíčování atp.), až po různé způsoby prezentací (jednokanálových, multikanálových), na multi-displejích i mega-projekcích. Zmíní také problematiku trans-kódování (v mezinárodních normách PAL, SECAM, NTSC), související s limity internacionální distribuce. Ukáže výhody video-technologie oproti celuloidovému filmu (v délce kontinuálních záznamů, sledování nahrávaného obrazu v reálném čase a v tzv. „uzavřeném okruhu“, i v bezprostřední možnosti přehrávání a kopírování). Předvede, jak umělci využívali specifika tohoto média (např. nutnost časové synchronizace toku jednotlivých okýnek) a řešili dilema vyplývající z degradace kvality při každém přepisu, včetně dlouhodobé nestability magnetických záznamů. Téma uzavře zásadní proměnou média s přechodem na digitální technologie, které otevřely éru „multimediálního umění“. Naznačí otázky ve vztahu videa a filmu v kontextu pojmu „pohyblivého obrazu“ a souvislosti s termíny „umění nových technologií“, nebo relace „multimediálního“ a „intermediálního“ umění. Připomene také souběh „umění videa“ s historií „akčního umění“.