Výstava spojuje tři umělecké hlasy – Anzheliku Palyvodu, Sofii Yesakovou a Celine Struger – ve společné reflexi toho, jak se vzpomínky na autoritářské struktury a pravidla udržují v přítomnosti, nikoli jasně, ale jako zkreslená ozvěna. Každá z umělkyň pracuje s minulostí nikoli jako s danou historií, ale jako s přízračným, mihotavým a stále živým zbytkovým pohledem utlačujících sil, které ulpívají na površích, obrazech a materiálech.

Díla vzdorují linearitě času; umožňují minulosti prosakovat do současnosti skrze vizuální trhliny, materiální rozklady a smyslové stopy. Výstava uvádí architektonický koncept anatomického divadla: místa, které je konstruováno tak, aby všichni mohli sledovat, co se děje během pitvy těla. Jeho paradigmatem je konsensus – konsensus tichého přihlížení bez zásahu do násilného aktu.

kurátor: Massimiliano Maglione