Poslední srpnové týdny jsou v Galerii města Blanska jsou spojeny s uměleckou rezidencí zaměřenou na objevování a reflexi krajiny Moravského krasu.

Letošním rezidentem se stal Imrich Veber, jehož hlavním uměleckým médiem je fotografie. Od počátků spojených především se sociálním dokumentem se v posledních letech posunul k intermediálnímu chápání fotografie, kterou rozvíjí v širším kontextu instalace a objektu, ale také digitální postprodukce a manipulace obrazu.

Během rezidenčního pobytu vytvořil několik nových prací, jejichž leitmotivem je vizuální analýza zdejšího geologického terénu – jeskyní, skal a kamenů – stejně jako reflexe proměn krajiny způsobených přírodními procesy i lidskou činností. Do projektu tak vstupují dopady kritického sucha, které způsobilo vyschnutí toku Bílého potoka, ale také stopy intenzivního turistického ruchu.

Samotná výstavní instalace asociuje členitý terén Moravského krasu a konfrontuje pohled diváka se dvěma perspektivami: s tím, co se odehrává nad zemí, a tím, co zůstává skryto pod jejím povrchem.

Nad svou hlavou tak divák může například sledovat procesuální kresbu lanem, která vznikla v průběhu horolezeckého workshopu na Býčí skále. Autor zaznamenával trajektorie lan prostřednictvím panoramatické fotografie a získané snímky následně postprodukčně upravil do výsledné otevřené kompozice. Fotografie zde přestává být pouhým záznamem viděného a stává se prostředkem zachycujícím pohyb těla v krajině a jeho pomíjivou stopu.

Součástí instalace jsou rovněž objekty vytvořené dětmi během doprovodného workshopu, v nichž se rozehrává vztah mezi přírodním a artificiálním. Děti pořizovaly otisky kamenů nebo modelovaly to, co je během prohlídky jeskyně nejvíce oslovilo. Jejich práce doplňuje Veberův odlitek pořízený z vyschlého dna koryta Bílého potoka. Svou podobou připomíná plastickou mapu či zkamenělinu a funguje jako paměťová stopa konkrétního environmentálního zlomu – vyschnutí toku a následného úhynu vodních organismů.

Tématem letošní rezidence byla paměť kamenů a zároveň pocta umělci a kurátorovi Jiřímu Valochovi, který 6. září oslavil své životní jubileum – 80. narozeniny. Část jeho umělecké praxe v podobě fotografií, akcí a intervencí se v 70. letech odehrává právě v krajině Moravského krasu. Veber na tuto tradici nenavazuje prostřednictvím citace ani rekonstrukce, přibližuje se k ní spíše způsobem uvažování. S Valochem sdílí důraz na proces pozorování krajiny a všímání si skrytých, avšak podstatných detailů, v nichž je zakódována zpráva o paměti a prožitku konkrétního místa.

Pro Imricha Vebera je přitom stěžejní také otázka vizuality. Obraz pro něj není pouze dokumentárním otiskem reality, ale stává se svého druhu kartografickou zprávou z antropocénu. Prostřednictvím různých médií a způsobů záznamu vytváří subjektivní mapu krajiny, v níž se odráží jak devastující vliv lidské činnosti, tak snaha člověka krajinu poznávat a pečovat o ni.

Nad a pod tak nakonec není pouze výstavou o Moravském krasu. Klade otázku, jakým způsobem krajinu vůbec poznáváme: zda ji lze pochopit pohledem zvenčí, nebo zda je nutné vstoupit dovnitř, pohybovat se v ní a dotýkat se jí. Krajina zde přestává být pouhým objektem pohledu a stává se aktivním partnerem procesu – místem nesoucím stopy přírodních dějů i lidské přítomnosti. 

Za spolupráci na výstavě a průběhu rezidence děkujeme:  

Autorkám a autorům z workshopu Umění na výletě: Hedvika, Radim, Luděk, Koleta, Eliška, Vesna, Dobroš, René, Zorka, Lada, Toník, Jolanka, Matouš, Adrianka, Karin. 

Horolezkyním a horolezcům: Vašek Čáň, Meda Čáňová, Míša Černocká, Kuba Hlahůlek, František Hrdý, Dobroslav Chrobák, Vojta Kala, Pavel Klement, Teru Klementová, Honza Knobloch, Pavel Payne, Táňa Payne Šedová, Jana Písaříková, Marek Polák, Ondřej Mican Slavíček, Eliška Sychrová, Honza Valoušek, Edita Vopatová (sportovní lezkyně mistryně a vícemistryně ČR).