Nová výstava Jakuba Sýkory (*1984) rozvíjí jeho dlouhodobou fascinaci vizuálními jazyky, které se tváří jako objektivní, a přitom zasahují do lidské každodennosti nebo psychiky mnohem víc, než se může zdát. Název projektu odkazuje ke známému meteorologickému jevu, při němž se studená a teplá fronta spojí do jediného, komplikovaného celku, k bodu, kde se prvky řádu a chaosu neoddělitelně proplétají. Stejný princip se objevuje i v jeho nových obrazech. Svou pozornost věnuje především absurdní skutečnosti, že předpověď počasí – tedy něco, co zásadně ovlivňuje lidské emoce, nálady i běžné denní rozhodování – se vykládá prostřednictvím schémat, kódů a terminologie, kterým v podstatě nikdo nerozumí. Vědecký jazyk meteorologie se tak stává zvláštním druhem abstrakce, přesně definované, ale pro běžného diváka hermetické, až komicky odtažité. Jakub Sýkora tuto iracionalitu překládá do malby, která se pohybuje mezi čistým gradientem a ambientními polohami, mezi opticky vytříbenou plochou a její záměrnou infiltrací textem nebo zpochybňujícími widgety.