Stopy, které se zarývají pod kůži, stopy, jež nenávratně mizí, i ty, které zůstávají našim očím skryté, jsou neustále přítomné.

Lenka Kamínková (*1982) ve svých obrazech zachycuje intenzivní prožívání krajiny v okolí pramenů Bečvy – místa, které je neoddělitelnou součástí její rodové linie, místa spojeného se zrozením i umíráním. Tento prostor má důvěrně zmapovaný, od jemnosti prachu až po hmotu kopcovitých výběžků. Pohybuje se na hranici role pozorovatele i přímého účastníka. Krajina se v jejím podání stává živým organismem, nositelem vzpomínek, emocí a tichých příběhů, které se v ní vrství a postupně odkrývají.

kurátorka: Markéta Vlčková