Oldřich Morys vychází z teze, ve které prezentace vystavování současného umění, ačkoli snad v opačné snaze, vytvořila určitou typizovanou estetiku, která se pro ni stává charakteristickou. Estetiku, která je z části daná materiálovou čistotou, z části z pochopitelných důvodů, jeho cenou a v neposlední řadě výstavnickým stereotypem. Jeho cílem je v prostoru galerie vytvořit instalaci využívající architektonické danosti prostoru a co nejširší škálu materiálů a techniky. Její jednotlivé detaily mají evokovat fotoalbum kutila obcházejícího výstavy současného umění. Celek pak výtvor stejného kutila, který dostane za úkol své album spojit v jedno dílo s cílem dosáhnout formální krásy bez jakéhokoliv obsahu. Sledujeme výstavu, kterou nelze pochopit, protože je prostá obsahu, ale je krásná, současná.