Výstava s atmosférou salónu představuje úkryt pro spánkem omámené chlapce v krásně rozkvetlých loukách. Scenérii pro odpočinek dotvářejí látkové drapérie útulného pokoje či socha vážky, kterou byste spíše očekávali vystavenou ve vitríně nebo zapadanou prachem na nočním stolku. Nečekanými pozorovateli spánku jsou pouze zbloudilá zvědavá slepice a návštěvník sám. Postavy, které si nevšímají okolí, jako by samy vyzývaly k tomu, aby se přiblížil a zeptal se: Spíš?

Neexistuje nesprávná odpověď, přičemž každá její verze vypovídá o tom, že se o dotazovanou činností vůbec nejedná a během odpovědi ji rozhodně nevykonává. Co když se však dotazovanému do ucha nedostane sladké slovo? Ponořila se ležící osoba do zaslouženého spánku, nebo do odpočinku na věčnost?

Mark Ther tradičně vyhledává neobyčejné jevy všedního života. Ačkoli sám rád rekonstruuje dobu, kterou nezažil, z historických narativů vytahuje groteskně poetické paradoxy a skryté detaily, které více než konkrétní čas odhalují přetrvávající stavy lidské povahy.