Závěrečné práce studentů a absolventů FaVU

V loňském roce Galerie města Brna zahájila dlouhodobý projekt, v jehož rámci v prostorách hradu Špilberk každoročně prezentuje závěrečné práce studentů FaVU VUT v Brně. První ročník představil díla studentů z Ateliéru prostorové tvorby, a sice Anety Chalabalové, Kataríny Marošiové, Lukáše Vacka a Jany Krajné, letos kurátorský výběr procházel napříč ateliéry, a nakonec zkoncentroval pohled na závěrečné práce studentů ze dvou odlišných sochařských studií – totiž z Ateliéru sochařství a Ateliéru prostorové tvorby.

Přestože první jmenované studio upřednostňuje zejména klasické sochařské disciplíny, jakými jsou portrét, figura, reliéf, drobná plastika, monumentální sochařství, s důrazem na materiály od tradičních až po nová média, vybraná studentka Valerie Moravcová svojí tvorbou jasně ukazuje možnosti přesahů od tradičního sochařství směrem ke svobodných prostorových formám. V rámci svého výtvarného uvažování totiž nalézá souvztažnosti mezi reálným prostorem a tvarovou či dimenzionální iluzí, stejně jako zkoumá témata optické proměny díla vzniklé v důsledku změn světelných podmínek a divákova pohybu. Moravcová prostřednictvím prostorové instalace reliéfů vytváří fragmenty interiérů a imaginárních pokojů, ve kterých se prolíná reálný prostor s mentálním obrazem a vzpomínkou. V návaznosti na své zkušenosti s tradičními řemeslnými a grafickými postupy zde autorka přetváří princip matrice, která se z prostředku pro vznik obrazu stává samotným výsledným artefaktem, čímž posouvá uvažování od 2D k 3D a propojuje obraz s jeho nosičem v jeden celek.

V tomto ohledu se tvorba Valerie Moravcové přibližuje zaměření Ateliéru prostorové tvorby, v jehož rámci studenti rozvíjejí možnosti sochařského objektu, různých typů instalací, místně specifických intervencí i audiovizuálních a multimediálních projektů, až po práce s přesahy do jiných, ne nutně uměleckých a kulturních oborů. Tyto přístupy ve výstavě velmi dobře reprezentují práce Kateřiny Výletové a Mikuláše Mitany.

Kateřina Výletová ve své prostorové instalaci přesouvá tradiční ruční techniku výšivky z textilu do stavebního materiálu. Vychází z osobní zkušenosti s moravským folklorním prostředím, kde jsou kroj, ornament a ruční práce přirozenou součástí slavnostních i každodenních situací. Pracuje s myšlenkou „oblékání“ architektury – podobně jako obléká sama sebe do kroje, symbolicky obléká i architekturu. Prošívané objekty pro ni otevírají vztah líce a rubu, tedy napětí mezi viditelnou a skrytou vrstvou. Výšivku nevnímá pouze jako dekoraci, ale jako fyzický zásah do hmoty, která bývá běžně součástí skryté konstrukce architektury. To, co obvykle zůstává neviditelné, se v její práci stává plnohodnotnou součástí výsledné prostorové formy.

Diplomová práce Mikuláše Mitany ve svém názvu PROXY shrnuje celou logiku projektu: zástupce, prostředník, někdo/něco, kdo jedná za jiného. Mitana zde využívá nástroje AI, konkrétně ChatGPT jako systém omezení, který jej nutí vystoupit ze zvyku a opustit zaběhlé pracovní postupy. Práce tematizuje vědomé přenesení exekutivní části tvorby na technické aparáty, instrukční systémy a institucionální procedury. Není to jen technický postup, ale konceptuální východisko – v jehož rámci se Mitana ptá, kde končí autorství a kde začíná prostředník. Výsledné objekty z ohýbaných ocelových prutů rozechvívaných mini-rotory představují situaci, kde socha přestává být uzavřeným tvarem a stává se časovou událostí mezi kresbou v prostoru, vibrací a subtilní zvukovou rezonancí.

Dílo diplomanta Mikuláše Mitany je součástí výstavy Hvězdná soustava / Diplomky FaVU 2026, která bude zahájena 24. 6. 2026 v 16:00 v Domě pánů z Kunštátu (Dominikánská 9, Brno).