Výstava Proces představuje vizuální sondu do křehkého vztahu mezi identitou, technologií a prostorem.

Název projektu v sobě nese dvojí rovinu: odkazuje k doslovnému, technickému procesu vzniku analogové fotografie, ale také k přenesenému významu kafkovského „procesu“, neúprosného systému, jemuž je jedinec podroben. Napětí mezi absolutní kontrolou nad každým detailem a fascinací krajinou, zachycenou v impulsivních záběrech, vyúsťuje v přímou konfrontaci mezi studiovou konstrukcí a živelnou reprezentací přírody.

Páteř výstavy tvoří kontrast mezi technicky precizní kolážovou kompozicí a sérií exteriérových snímků pořízených středoformátovou kamerou v londýnském Battersea Parku a v hustě zarostlých lesích kolem Moravské Třebové. Tyto zdánlivě nesouvisející motivy vytvářejí kompaktní názorovou syntézu o moci, kontrole a hledání svobodného prostoru, formovaného historickým a politickým kontextem. Tropické rostliny v Battersea Parku zde nevystupují jako pouhý estetický objekt, ale jako živé artefakty koloniální historie, přemístěné do cizího prostředí. Stejně tak fotografie z okolí bývalého tábora pro nuceně nasazené v Dětřichově u Moravské Třebové nahlížejí na mrazivou historii z úhlu, který bez znalosti souvislostí navozuje až meditativní atmosféru. Bureš tak odkrývá umělost iluzorní reprezentace přírody, jež se ocitá v hlubokém rozporu se svou původní svobodou.

Mojmír Bureš skrze tento vizuální střet poukazuje na způsob, jakým lidská touha po kontrole formuje krajinu i naše vlastní vnímání reality. Obrazy zdánlivě poklidné přírody se stávají symbolem vykořeněnosti a navozují neklid. Proces je v Burešově podání neustálou oscilací mezi pohybem a ustrnutím, mezi zdánlivou definitivou systému a hledáním záchranného bodu v krajině, která – ač spoutaná a transformovaná člověkem – stále představuje poslední prostor svobody.

Kurátorka: Lucie Černá