Autorovou doménou, kterou můžeme sledovat i na výstavě Světlakmit, je práce se sklem, kovem a entitou světla, které se stává nejen nositelem významu, ale doslova také třetím materiálem, s nímž Petr Stanický dovedně pracuje.

Z pohledu významu zachází se světlem jako s filozofickým, duchovním a symbolickým fenoménem, ale po technické stránce jej zpracovává jako materiál, jehož vlastnosti má autor velmi dobře poznané a nachází pro něj uplatnění v celé řadě svých děl. Typická je práce s odhmotněním pomocí přesných technických výpočtů a důmyslného řemeslného řešení.

Dalším velkým tématem, se kterým se na této výstavě potkáváme, je prostor. Prostor jako filozofický, ontologický fenomén, u kterého se zkoumá samotná podstata, bytí, povaha existence a souvztažnost k hmotě a ke světlu, které jej prostupuje.