Pozoru Hodný projekt
Při příležitosti kulatého výročí narození a úmrtí vltavotýnského knihaře Ladislava Hodného (1909-2000, dále také jako LH) vznikla výstava Pozoru Hodný projekt, jež je koncipována netradičním způsobem.
Propojující linií děl prezentovaných na výstavě jsou volné odkazy na zájmy a životní osudy pana Ladislava Hodného a s ním spojené knihařské řemeslo. Byť při vzniku děl neměli zastoupení autoři v úmyslu se jakkoli inspirovat osobností LH, ukázalo se, že výtvarný přístup a zájem o knihu jako výtvarný artefakt mohou vytvářet nečekaná propojení napříč časem, generacemi a profesním zaměřením. Pomocí děl jiných autorů vznikl stylizovaný portrét osobnosti LH. Ačkoliv není Ladislav Hodný st. na výstavě fyzicky zastoupen žádným vlastním dílem – knižní vazbou, jsou zde přítomny podstatné prvky z jeho životního příběhu skrze (z větší části knižní) artefakty současného umění.
Podobně jako víme z dávné historie o některých dílech jen díky zmínkám v jiných dílech (např. tzv. knihy o knihách), je tato výstava volnými odkazy na životopisné údaje a charakter LH: chlapecká touha stát se cukrářem (Zlatý řez Ivany Stránské), řemeslné a technologické základy (precizní vazby – Vyhynulé formy Elišky Čabalové), zkušenost linkovače (ruční, jakoby strojová, linkovací práce od Jana Nálevky a ironické žduchací Rýsování pro dva od Petra Babáka), láska k přírodě (Krajina papíru Julie Kačerovské a Typographic Landscapes od Evelin Kasikov), řece Vltavě (vinoucí se stuha Petry Herotové) a trampství (osada Samotáři, písně Samotářů zazněly na vernisáži v podání kapely Vandrband), uvěznění v 50. letech (nepřístupné Knihy a hlína Mariana Pally z cyklu Zazděné knihy), odkaz na precizní práci (ručně šité rastry Evelin Kasikov), šetrnost v práci s materiálem (Monogramista T. D – Vykostěné knihy), pořádkumilovnost (nástěnka Petra Schandla) a láska k poezii (projekt Máj Anny Pleštilové), úvahy o vztahu obsahu a formy knihy (Palimpsest Petra Jambora), čisté haptické potěšení z kontaktu s knihou (Touch Notebook Julie Kačerovské) a také pokračování a posuny řemesla v další generaci (malba na knize od Ladislava Hodného ml.). Leitmotivem na tiskovinách k výstavě je bílé auto s aplikovaným monogramem LH, vltavotýnská ikona, se kterou jezdívá právě pan Ladislav Hodný ml.
Ladislav Hodný (1909 – 2000) se narodil v Týně nad Vltavou. V dětství snil o tom, že bude cukrářem. V mládí se však vyučil knihařskému řemeslu u knihařského mistra Františka Hájka. V Praze pracoval jako linkovač ve firmě Schořálek a Podaný, kde vázali převážně obchodní knihy. Vrátil se do Týna nad Vltavou a koupil dílnu svého mistra. Za dob protektorátu knihařině nejvíce propadl. Studoval technologii Ludvíka Bradáče a absolvoval u něj kurs. Měl rád Vltavu a přírodu. Patřil k místní trampské komunitě Samotářů. Svoje řemeslo miloval nade vše. Bylo pro něj nejenom zdrojem obživy, ale spíše celoživotní vášní a potřebou. Jeho knihy byly řemeslně dokonalé a pečlivě vázané. Dělal běžnou knihařskou práci a postupem času ji povýšil na umělecké řemeslo. V tom mu napomohl typograf Oldřich Menhart, který mu ukázal, jak kompozičně nakládat s písmem. Oldřich Menhart je rovněž autorem známého monogramu LH. Pod jeho vlivem se LH zdokonalil i v ručním psaní. To uplatnil při psaní listin, dopisů, tabulek a stuh pro náhrobní věnce. Nebál se experimentovat. Jako první u nás začal používat umělé kůže, tzv. skivertex. Nikdy nevyhodil žádný zbytek kůže či ústřižek papíru. Vše shromažďoval za účelem budoucího využití. I přesto však jeho dílně vládl dokonalý systém a pořádek. Nejraději vázal poezii. Když se chystal zpracovávat novou vazbu, vždy se nejprve poctivě seznámil s obsahem knihy. Každou svoji hotovou vazbu vnímal jako své dítě, které brával do ruky a něžně se vzpomínkami hladil. V 50. letech byl uvězněn pro údajný kontakt s odbojovou skupinou. Usiloval o to, aby se řemeslo udrželo v rodině. Jeho syn se knihařskému řemeslu věnoval dlouhou řadu let navzdory svým malířským vášním. Tradice dále pokračuje v rukou vnuka Ladislava Hodného nejmladšího, ale svým způsobem i v druhé větvi – přes dceru LH paní Annu Domnosilovou. Její synové jsou úspěšnými podnikateli na poli grafického a tiskařského průmyslu.
J. H. Kocman napsal roku 2009 do katalogu o LH: „Byl to neuvěřitelně laskavý člověk a osud mu přidělil také 'náležitě laskavé pojmenování', ve smyslu Nomen omen."
Petra Herotová, Julie Kačerovská
Výstava se koná ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou a je finančně podpořena Ministerstvem kultury ČR, Nadací pro současné umění Praha, Gestor-ochranným svazem autorským. Za technickou podporu děkujeme Fotograf Gallery.
