Termín resonance, patřící tradičně do oblasti hudby, poukazuje na melodické propletení, v jehož důsledku dochází k obohacení hudebního celku. Etymologicky je slovo resonance odvozené od resonantia – (lat. ozvěna, znít znovu), nemusí však označovat pouhou reprodukci, ale vznik nového módu zjevování, v němž se svět stává slyšitelným jinak.

 Výstavní celek nesoucí stejnojmenný název a prezentující tvorbu Karolíny Šulcové, Elišky Hanuš, Hany Sommerové a Kristýny Šormové poukazuje na souznění uměleckých světů čtyř autorek, jejich melodické vrstvení a rození nových významových sfér v důsledku této interakce. Dochází k tiché skladbě vrstev, záhybů, jemnému nastávání žité zkušenosti, křehkých a zranitelných doteků, jež se navzájem nechávají v dialogu zasáhnout, proměnit se. Každá z nich podstupuje vlastní topologické ohmatávání. 

Karolína Šulcová naslouchá přechodovým místům, prahům paměti a mobilizuje rám, coby tišící prostředek, umožňující uchopit proplouvající temporalitu; Hana Sommerová nechává svůj vnitřní svět rezonovat s vnějším, až se obě krajiny rozechvívají v jednom, časem dýchaném pohledu, svět i tělo se stávají jeden druhému ozvěnou; Eliška Hanuš pomalu, meditativně překládá stopy lidské přítomnosti a pozoruje heterotopie, coby zrcadlení, cestu, jak lépe porozumět současné komplikované realitě; Kristýna Šormová se skrze haptický dialog s prostorem pouští do kurážného, otevřeného zkoumání nových krajinných dějišť skrze tělesnost, ono mnohdy nepostřehnuté tiché chvění mezi vidoucím a viděným, v němž se žitá zkušenost otevírá. 

Ačkoliv je umělecký výraz, vnitřní krajina každé z autorek zcela unikátní a specifická, jejich díla se k sobě naklánějí. Reagují na sebe, vrství se, nacházejí momenty vplynutí, vibrují ve vizuálním rozjímání. Vydávají se na společné hledání. Rezonují.

Kurátorka: Nataša Hand