Rudolfa Karaska (1895–1986) řadíme k německy hovořícím výtvarným umělcům z Čech. Narodil se v Pasekách u Jablonce nad Nisou (Bad Schlag) v oblasti obývané do odsunu po květnu 1945 převážně německy hovořícím obyvatelstvem. Na pražské akademii prošel během tří let (1913–1916) ateliéry Josefa Laukoty, Vlaha Bukovace a Franze Thieleho. Školu nedokončil, neboť narukoval do rakousko-uherské armády, odkud se vrátil těžce raněný. Pravidelně se prezentoval na výstavách jablonecké pobočky uměleckého spolku Metznerbund. Do Chebu přijel jako člen poroty, která měla hodnotit soutěž na výzdobu Chebské pamětní síně – pomník padlým vojákům z první světové války – v kostele sv. Kláry. Karaskovu návštěvu Chebu 2. a 3. srpna 1926 následovala na sklonku ledna 1928 ještě jedna, jejíž účel dnes neznáme. Obě cesty se propsaly do více než desítky kreseb a grafik, na nichž zachytil několik zákoutí ve středu města. Vedle toho vytvořil i jeden olej, dnes nezvěstný. Po odsunu, do kterého byl stejně jako další obyvatelé označení za Němce po květnu 1945 zařazen, namaloval jeho variantu dnes v Kunstforum Ostdeutsche Galerie v Řezně. Obsahové rozdíly jsou patrné v detailech oken, kouřících komínů i květin v popředí. Určitý odstup a ztrátu vnitřního napětí můžeme pozorovat i po formální stránce.

kurátorka: Anna Habánová