Přístup Samuela Grófa je založen na spontánnosti a vědomém narušování estetických i tematických očekávání. V malbě pracuje často s figurativními motivy a tělesností, kterou chápe jako prostor pro vyjádření instinktivních vrstev lidského chování a vztahů. Skrze materiál, strukturu a médium zkoumá propustnost mezi osobním a veřejným, intimním a performativním. Deformuje tak figury, které ve své podstatě tělo, jen zdánlivě připomínají.

Současně ho zajímá dialog mezi volným uměním a prostředím mimo institucionální rámec. Jako člen umělecké skupiny Utržení participuje na kolektivních projektech pracujících s veřejným prostorem a experimentálním formátem prezentace. Jeho práce vznikají jako otevřené situace – obrazy a objekty chápe nikoli jako uzavřené artefakty, ale jako živé stopy procesu, které jsou v neustálém napětí mezi kontrolou a uvolněním, disciplínou a pudem, strukturou a improvizací. „Improvizace je mou hlavní složkou stejně jako například vápník.“ (Výstava v galerii Saigon ale prezentuje autorův vhled s jiným narativem.)

Po absolvování studijní stáže na bratislavské VŠVU se jeho tvorba orientuje více geometricky, dekonstruuje prostor a hledá nové narativy například z řad antické mytologie či suprematismu. Pracuje s velkými formáty, na které kreslí, maluje s pomocí dlouhé tyče. Motivy obrazů se nachází většinou prvotně až na samotném plátně. Pracuje tak s automatickou kresbou, kterou orientuje do geometrické formy. „Jako děti jsme si vymalovávali omalovánky. Já už jako malý jsem medvěda vybarvil modře a dal mu tmavě červené kontury. Narušoval jsem tak to reálné vidění skutečnosti. S takovou myšlenkou pracuji dodnes, pouhé estetické cítění a výrazný kolorit. Teď k tomu využívám více tělesné a erotické formy zobrazení motivu. U velkých formátů se cítím jako tužka. Hýbu se u toho celý, bolí mě ruce, kam nedosáhnu tam vyskočím (bolí mě lýtka, kotníky). Je to v podstatě tanec.“

„V umění hledám primárně prostor pro svobodné myšlení a dialog s osobní výpovědí.“

text: Samuel Gróf 

kurátor: Jakub Černý