Metafora nosné zdi jako obrazu stability, základní struktury nebo pevného rámce nesoucího život, etiku a existenci. Malířka Sofie Švejdová se příbramskou výstavou Nosná zeď dostává k další etapě své tvorby. Kristovská léta u ní přinášejí transformaci spíše obsahovou; formou, i přes její vývoj, zůstává konzistentní. Sofie sahá po zdánlivě banálních inspiracích, jež ji bezprostředně obklopují v každodenním životě. Otázky, které intenzivní malbou klade, jsou ale fundamentální. V díle Sofie Švejdové můžeme hledat základní etické momenty, setkání s její tvorbou není jen vizuální zkušeností, ale hlubokým připomenutím odpovědnosti k druhému i společnosti.

Výstava otevírá dveře k intimní zpovědi, dá nahlédnout do bezpečí domova i koutů autonomní existence, kde se jednotlivec dostává na vlastní hranu a v otřesených základech hledá stabilní bod. Nosná zeď se pozvolna stává otevřeným, variabilním prvkem i výchozím bodem pro imaginaci; v destrukci pak ztrácí svou funkci a zůstává přítomná jako symbol nebo prázdná forma.

Malířka Sofie Švejdová (*1990) patří k nejvýraznějším talentům generace třicátníků českých výtvarných umělců, přesahuje tradiční hranice malby a vytváří vizuální zážitek vrstvením barev v dynamických velkoformátových kompozicích i subtilních výpovědích na papír.

kurátorka: Magda Danel