Mají odlišnou životní historii, zkušenosti a liší se pravděpodobně také důvod jejich života v Praze. Přesto se díky fotografii a zájmu o ni jejich cesty potkaly v ateliéru Fotografie Art & Design Institutu v Praze, ve kterém pedagogicky působí kurátor výstavy Adam Kencki.

Na Soltana Karabasheva udělala velký dojem pouliční fotografie a surrealismus, pracuje pomalu, ale přesně. Cítí se dobře v pozici tichého pozorovatele. Dívá se do hledáčku a snaží se ve vrstvách odrazů skel a kaluží zachytit správný moment. Často mezi tyto vrstvy vkládá sám sebe a jeho snímky se stávají jakýmsi záznamem přítomnosti.

Francesco Sanvito je dokonalým opakem. Bývá středem pozornosti a stmelujícím prvkem každého kolektivu. O to zajímavější je jeho fotografická tvorba, naprosto totiž propadl pinhole fotografii. Už tak pomalý a pracný proces si ozvláštnil dlouhou expozicí. Své vlastnoručně vyrobené krabičky (ale také například vydlabané citrony a podobné bizarnosti) rozvěšuje na dopravní značky a sloupy veřejného osvětlení, kde je nechává viset i několik dní. Vzdává se kontroly nad přesnou kompozicí i expozicí a každý nový záběr se stává vzrušujícím překvapením a experimentem. Jejich povaha i tvorba stojí dost daleko od sebe, přesto je spojuje jejich vnitřní potřeba tvořit a experimentovat. Od vidím do nevidím.