Název výstavy odkazuje na grafiku Francisca Goyi Spánek rozumu plodí příšery z jeho slavného cyklu Caprichos – Rozmary (1793–1799). Goyův lept zachycuje okamžik, kdy bdělost rozumu ustupuje spánku a mentální prostor uchvacují noční můry a děsivé představy. Právě tento moment, kdy se bortí hranice racionality a nadvládu přebírají temné obsahy podvědomí, se stává východiskem projektu, v němž současní autoři a autorky zkoumají různé fazety onirických stavů, intimních rituálů a utajených mentálních prostorů, v nichž pozitivistický přístup naráží na magické, archetypální obrazy kolektivního nevědomí. V době, kdy racionalita jako nástroj ke komplexnímu pochopení skutečnosti selhává, se návrat k intuici, imaginaci a snovým strukturám jeví jako alternativní způsob, jak se zorientovat ve světě, který ztratil čitelnost i stabilitu.