S rapidním nárůstem užití generativní umělé inteligence v prostředí grafiky a výtvarné tvorby prožíváme opět, ale zcela jinak, barthesovskou smrt autora. Nastává zpochybnění toho, zda mají ještě kresba, malba i další techniky smysl. Jediná jistota, jež nám totiž nyní zůstává, je jistota autora. Ten zůstává jako jediná a poslední hodnota, jež odlišuje jeho dílo od čehokoliv, čeho je autorem stroj. Autorovy hodiny práce, autorova píle, autorův talent, autorův pohled na svět.

Stanislav Kolařík je toho ztělesněním. Jeho kresby, akvarely i grafiky přináší jasně uchopitelný, byť mnohdy snově rozostřený pohled do světa, v němž žijeme a pohybujeme se. Ať jde o krajiny či městské prostředí, svorníkem práce je jasný horizont, karteziánská perspektiva, v níž nacházíme jistotu. 

Na výstavě v Diptychu se představí staršími kresbami a linotisky, z nichž mnohé aktualizuje pro specifické prostředí galerie, zároveň však přinese i zcela nové a nečekané čtení světa, v němž žijeme. Čtení pro jeho tvorbu zcela nové, pro dnešní svět typické. Do jeho díla vnášející nejen dřívější stabilitu, ale i horizont nejistoty. 

Kurátorují: Natálie Oweyssi a Josef Holeček