Paralelní zapojení je jakousi kumulací energie. Paralelní řezy zkoumají, co se odehrává uvnitř objektu-houby, v souběžných vrstvách, různě od sebe vzdálených. Houba absorbuje vodu, ale také vysychá a radikálně zmenšuje objem. Houby sušíme z důvodu prezervace a stávají se pak i jakýmisi „mumiemi“. Tyto živé organismy představují metaforu vztahů –⁠ rhizomatické schéma naznačuje spojení, dokonalou síť, jenž nemá začátek ani konec, žádné hranice. Instalace je sice v exteriéru fixována, ale jen z bezpečnostních důvodů. Jinak je zamýšlena jako variabilní, jednotlivé segmenty se mohou (alespoň pomyslně) přesouvat, naklopit i vychýlit, stejně tak i vztahy, křehké, pevné i závislé na síti našeho společenství. 

Tomáš Hlavina (*1966) je absolventem Ateliéru intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění a od roku 2016 zde působí jako vedoucí Ateliéru sochařství 2. Jeho objekty, instalace či sochy se přímo váží k člověku a představují jakési artefakty lidské činnosti. Hlavina je pečlivě opracovává, sestavuje, kombinuje a často k jejich tvorbě využívá předmětů běžné denní potřeby. Vyznačují se citlivým vnímáním okolního světa a dotýkají se mnoha filozofických, životních nebo náboženských otázek. Zároveň je v nich přítomný prvek absurdity a paradoxu. Hlavinova tvorba je minimalistická a zároveň metaforická, esteticky vytříbená a sofistikovaná.