Dosavadní celek uměleckých prací Dagmar Šubrtové (*1973) podává zprávu o dlouhodobém prožívání/promýšlení několika relevantních témat a zviditelňuje jejich obsahovou intenzitu. Jsou to především zájem o patrné i podpovrchové proměny míst vlivem industriálních zásahů člověka a vědomí regeneračních schopností těchto lokalit jako důsledku působení mocného principu jednoty / syntézy polarit. Obě obsahové linie s prostředím a okolím Synagogy na Palmovce bytostně rezonují. Zkušenost s průzkumem materie zasažené vztahem k přírodě jako těžebnímu zdroji autorka nechává v prostoru zaznít v existenciální expresi. Tvaroslovím vystihuje architekturu, podstatu rostlinných organismů, z materiálů, které již dosloužily svému původnímu určení. Do současné instalace zakomponovala i přírodní prvky z okolí synagogy. Odkazuje k jeho charakteru jisté hybridnosti a vykořeněnosti, jako přirozených výsledků sociálních procesů. Pracuje ale s otevřeností této dějovosti, díky které se její instalace v obecné rovině stává dočasným záznamem kontinuity kvalitativní proměny hmoty i vědomí.