Jako děti jsme si hráli na dospělé a těšili se, až jednou vyrosteme. Prodávali jsme kaštany, léčili plyšáky a nosili oblečení rodičů. Svět velkých se nám zdál jako místo, kde se už nikdo nemusí převlékat, protože je konečně tím, kým chce být. Jenže pak jsme se jednoho rána probudili plnoletí ve spěchu do práce a s pocitem, že předstírání nikdy neskončilo.

Co je to ta dospělost a jak se to vlastně dělá? Tehdy jsme věděli, že je to jen hra, ale co dnes? A kam se poděla všechna ta radost a štěstí z předvádění něčeho, co nejsme?

Elena Ciolino a Zeynep Çamli, absolventky ateliéru Volného umění III, skrze výstavu An absurdly exaggerated piece of behavior: Adulting problematizují snahu vměstnat se do předem daného vzorce chování, v němž se honba za štěstím podmíněným společenskou hierarchií a kapitálem stává směšnou.

Na fotografiích z happeningu vystupují umělkyně v nepadnoucích kartonových oblecích, které zhmotňují pocit, že nám tahle dospělost zkrátka nesedí. Vystavené snímky tak s podvratnou nadsázkou připomínají, jak těžké je vymanit se ze sociálních zvyklostí a přitom lehké zapomenout, že zásadně modelují naše každodenní chování.