Pro ty, kdo ji znají, není ukrajinská step spálenou pustinou, ale živou krajinou zvlněnou kurgany – hrobkami předků, schopnou znovu povstat po každém požáru i válce. Na mapách raného novověku byla ukrajinská step označována jako Divoké pole či Campi Deserti. Tento prostor mimo dosah centralizované moci se stal kolébkou Kozácké Siče i antiimperiálních hnutí.

Romantizující představy (např. Byronova báseň Mazeppa) i sovětský narativ „prázdného území“ však sloužily k ospravedlnění koloniálního dobytí. Ve skutečnosti je step kolébkou civilizací, místem kulturní výměny i bojištěm – až po současnou ruskou agresi.

Výstava Camporum Desertorum vypráví tento příběh hlasem místních: ukrajinských umělkyň žijících v ČR i členů 128. brigády „Divoké pole“, kteří vyměnili tvorbu za obranu vlasti. Namísto plakátu přináší brožura tři poprvé přeložené básně. Projekt zpochybňuje vnější stereotypy o periferních zónách a zviditelňuje ty, kteří dlouho zůstávali neposlechnuti.