Projekt Care Manual for a Burnt-Out Future vychází z myšlenky, že vyhoření není pouze individuální psychický stav, ale širší symptom systému, který dlouhodobě přetěžuje těla, ta lidská i ta nelidská. Paralela mezi vyčerpaným člověkem a „vyhořelým“ objektem či organismem nám umožňuje nahlédnout na únavu jako na sdílenou zkušenost napříč jednotlivými druhy i materiály.

Autorky výstavy zajímá, co se děje s tím, co přestalo být produktivní. Kam odchází objekty, které dosloužily? Co znamená jejich nefunkčnost v prostředí, kde je hodnota měřena výkonem? Přenášejí vyřazené nefunkční předměty, některé nalezené i v okolí Rybárny, a přenášejí je do výstavního prostoru jako těla, která si zaslouží naši pozornost.

Prostor Rybárny se promění v masážní salon pro unavené entity. Čtyři místa v rozích kavárny nabídnou publiku možnost jemného doteku a péče, nikoli s cílem objekty opravit nebo vrátit do oběhu, ale jako gesto vztahu. Vyhořelý počítač potřený krémem se nestává funkčním nástrojem; stává se tělem, které může důstojně setrvat.

Péče zde není prostředkem k obnovení výkonu. Odděluje se od logiky produktivity a zisku. Stejně jako člověk po vyhoření nepotřebuje okamžitě „znovu fungovat“, ani vyřazený objekt nemusí být znovu uveden do provozu. Důstojné setrvání znamená uznat hodnotu těla, lidského i nelidského, i v jeho nefunkčnosti.