Výstava Wunderkammer představuje první výstavu italské umělkyně Chiary Leccy (*1977) v České republice a zároveň její dosud nejrozsáhlejší samostatnou prezentaci, která nabízí ucelený pohled na její tvorbu.

Umělkyně pocházející z italské Modigliany se ve své tvorbě zabývá vztahem mezi člověkem a přírodou. Usiluje o přenesení přírodních forem a materiálů do nového uměleckého kontextu. Organické i anorganické materiály přetváří v objekty, které se pohybují na hranici přírodního a umělého. Jejich nejednoznačná podoba diváka překvapuje, zpochybňuje jeho prvotní vnímání a podněcuje ho k zamyšlení. 

Divák se například setkává s kyticí květin, která na první pohled působí obyčejně a dekorativně. Až při bližším pohledu odhalí, že zdánlivé květy vznikly z obarvených a nařezaných částí králičího těla. Jiné objekty zase připomínají mramor, ve skutečnosti jsou však vyrobeny ze skla a obarveného zvířecího močového měchýře.

Výstava propojuje více než 30 děl Chiary Leccy s deseti díly starých mistrů ze 16. až 18. století, pocházejícími z významné soukromé sbírky Patrika Šimona. Jejich vzájemná konfrontace otevírá nové možnosti interpretace historického i současného umění. Výstava současným, místy groteskním, způsobem oživuje tradici rudolfinských kabinetů kuriozit, v nichž se prolínalo umění, příroda a fascinace neobvyklým.

Nedílnou součástí výstavy jsou také osobité prostory galerie, nacházející se v budově postavené roku 1904 podle návrhu architekta Václava Havla (1861–1921). Její neobvyklá architektura umocňuje atmosféru výstavy a sama se stává jakýmsi kabinetem kuriozit.

U příležitosti výstavy vychází čtyřjazyčný katalog, který obsahuje esej italské galeristky a kurátorky umění Annamarie Maggi. Dalším autorem je historik umění a sběratel Patrik Šimon, který se ve svém textu věnuje dialogu mezi díly starých mistrů a současné umělkyně v kontextu tradice kabinetů kuriozit.

Chiara Lecca má za sebou řadu samostatných i skupinových výstav v galeriích a uměleckých institucích v Itálii i dalších evropských zemích. Její tvorba byla představena například v Museo MAN v Nuoru (2024), Galleria Fumagalli v Miláně (2023), Monitor Gallery v Peretu (2021), Vestfossen Kunstlaboratorium v Norsku (2018), na zámku Ambras v Innsbrucku (2017), v Museum Schloss Moyland v Německu (2016) či na zámku Gaasbeek v Belgii (2016). Vystavovala také v milánských institucích Museo Poldi Pezzoli, Gallerie d’Italia a Villa Necchi Campiglio (2013) a v Kunst Meran/o Arte (2009). V roce 2016 se jako finalistka prestižní italské výtvarné ceny Premio Cairo představila v Palazzo Reale v Miláně. V roce 2019 se její tvorba objevila také v římském muzeu MACRO. Její díla jsou zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách, mimo jiné v Palazzo della Contea a Naturkundemuseum im Ottoneum v Kasselu, MUS.T – Museo Settore Territorio ve Faenze, Fondazione Ghisla Art Collection v Locarnu a Kunst Meran/o Arte v Meranu.

kurátor: Cyprián Činátl

Výstava vzniká ve spolupráci s galerií Fumagalli v Miláně.