Dagmar Šubrtová (*1973) je umělkyně, sochařka, kurátorka a organizátorka kulturního života. Intenzivně pečuje o odkaz kladenských umělkyň Jitky a Květy Válových. Organizovala například mezinárodní mezioborový projekt Na pomezí samoty. Je spoluautorkou knihy Průvodce: Současná umělecká díla v krajině, Praha 2014. Jejím hlubokým zájmem jsou vrstvy paměti, ztráta historických souvislostí, převrácení geologických vrstev i sociálních struktur v kraji silně poznamenaném těžbou uhlí. Přináší do kulturní sféry povědomí o průmyslem zdevastovaných „území nikoho“, odvalech hlubinných dolů, krajině, industriálním dědictví a ekologii. 

"Konkrétně se jedná o drcené vzorky vápence z vytěžených lomů z okolí Mikulova. Také jsem používala jíly a hlíny nasbírané v zaniklých i aktivních cihelnách a s pomocí solí a kyselých roztoků jsem je vrstvila do jemných reliéfů. Podobným způsobem pracuji už delší dobu. Soustředím se na místa s průmyslovou minulostí a pro některá svá díla sbírám materiál v bývalých lomech nebo na haldách, tzv. odvalech po těžbě černého uhlí nebo zpracování železa. Společně s geologem Radkem Mikulášem následně analyzujeme, jaké mají nasbírané vzorky složení a jak vznikly. Na výstavě je možné vidět obrazy, které vznikají řízeným procesem. Nasbírané materiály vrstvým s pojivem a dalšími pigmenty na obraz. Nechávám je vzájemně reagovat, vznikající strukturu opětovně převrstvuji dalším rozemletým přírodním materiálem. Přidávám sůl, která některé procesy krystalizace urychluje.

Pracuji mnoha různými způsoby, ale všechny mé postupy vždy nějak souvisí s vnímáním naší existence a vztahů, které nás určují, cestou zkoumání prostředí, těla a mysli. Některé mé obrazy můžou připomínat pohled na hvězdné nebe, jsou zčásti ručně vyšívané. Při vyšívání hvězdné oblohy na tmavý samet se dostávám opakovanou manuální činností do určitého stavu meditace. Stane se občas, že se ponořím pod hladinu nevědomí a ticha. Pokouším si uvědomit propojení principů nebe a země. Uvědomuji si, že žádné světlo neexistuje samo o sobě, vychází z termonukleárních reakcí vzdálených hvězd a rozsáhlými procesy se dostává až k nám, je to vlastně zázrak."