V instalaci trojice autorek se prolínají v jeden komplexní imaginativní celek tři základní vyjadřovací formy – objekt, slovo a zvuk.

Každá z umělkyň zde přináší ústřední jazyk v němž se obvykle pohybuje a vyzývá ostatní, aby si svou stopou přivlastnily kus jejího díla. Vzájemné reagování jedné formy na druhou se pak stává jakýmsi trialogem – autorským vztahovým trojúhelníkem. Tiché básně, v nichž jsou obsaženy symboly ze soch posbírané, se přetavují v hlasité, melodické zpěvy a zaříkání, aby se nakonec finálně vepsaly do hmoty.

Kolik jindy spícího je možné probudit v bodech vzájemného napojení? Kde práce jedné z nás končí a druhé začíná? Jakou má asi hmotnost tato báseň a jakým hlasem zní tahle socha? Můžete je ochutnat? A budete se po nich cítit sytí?