Výstava Eriky Pfeifferové představuje dva autorčiny soubory zahrnující práce z konce 80. a počátku 90. let.

Obrazy Světla, Brána, Jezero I, Jezero II a Ve žluti vznikaly v období, které sama spojuje shledáním nového základu a s otázkou, co si lze z předchozí zkušenosti uchovat. Její tehdejší uvažování se vztahovalo k představě půdorysu, stavby a vnitřního světla. Tento motiv přitom získával význam zkoumání sebe sama: označoval vnitřní prostor člověka, v němž lze hledat „bod, od něhož lze pokračovat dál“.

Tyto představy Pfeifferová formulovala prostřednictvím prostorového a geometrického uspořádání. Půdorys vymezuje celek a určuje jeho základní členění. Hranice, průchod, plocha a světlo vytvářejí strukturu, v níž se jednotlivé prvky vzájemně podmiňují. Zdánlivou prostotu geometrických tvarů přitom sama autorka spojuje s tušením složitých a náročných vazeb. Geometrie jim dává obrazovou podobu, aniž by je uzavírala do jednoznačného výkladu.

Díla vznikala na sololitu. Při ohlédnutí za svou tvorbou 80. let Pfeifferová zdůrazňuje pevnost této podložky a otevřenost její plochy. Tu lze chápat ve vztahu k možnostem, které se při práci nabízejí. Svůj přístup označuje slovy „spolupráce s plochou“. Tento výraz obrací pozornost od samotného materiálu k autorčině vztahu k němu a k procesu vzniku obrazu.

Významnou součástí těchto obrazů je světlo. Vstupuje do jejich konstrukce jako proměnlivý prvek a narušuje její pevné uspořádání. Výstavu doprovází pozdější autorčin denní text věnovaný tichu, které se v její tvorbě opakovaně vrací v souvislosti se soustředěním a vnitřním prostorem.

Zájem o linii, plochu a materiál se v devítidílném souboru Kresby lýkem z roku 1992 rozvíjí prostřednictvím odlišného postupu. Pfeifferová na světlý ruční papír aplikuje linie z lýka, které vystupují z jeho roviny a vytvářejí jemnou reliéfní strukturu. Společné vystavení s malbami umožňuje sledovat, jak autorka pracuje s prostorem prostřednictvím geometrických vztahů a světla a jak jej v kresbách utváří samotným vystoupením linie nad povrch papíru. Kresby lýkem získala Galerie moderního umění v Hradci Králové v roce 2025 do svých sbírek a tvorba Eriky Pfeifferové je dnes zastoupena také ve stálé expozici galerie.

Tvorba Eriky Pfeifferové (*1956) se pohybuje na hranici kresby, obrazu a reliéfní struktury. V letech 1976–1982 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru monumentální malby Jana Smetany. Postupně se v jejím díle prosazoval zájem o stavbu obrazu, jeho materiál a povrch, stejně jako o vztahy, které mohou vznikat mezi linií, plochou a prostorem.

kurátor: Jan Florentýn Báchor