Výstava Golemet představuje umělecký a koncepční rámec, který chápe zděděné trauma nikoli jako metaforu, ale jako žitou, tělesně zakotvenou realitu. V návaznosti na současné výzkumy epigenetiky a studia traumatu přistupuje projekt k paměti jako k něčemu, co je neseno tělem a aktivuje se v momentech zlomu, ohrožení a opětovného vyloučení.

Golemet se rozvíjí jako kolektivní artikulace židovských žen reagujících na reaktivaci historicky podmíněného strachu po událostech 7. října 2023 a na následný nárůst antisemitismu v Evropě i mimo ni. Namísto vytváření nových narativů viktimizace se projekt soustředí na to, jak se zděděná paměť vrací v přítomnosti: v tělesných reakcích, afektech a v naléhavé potřebě propojení, péče a vzájemného rozpoznání.

Jádrem výstavy je manifest a soubor společně formulovaných otázek, které vznikly jako součást uměleckého procesu. Tyto texty nefungují jako vysvětlující nástroje, ale jako performativní prvky – hlasy vystupující „z hlubin“, artikulující to, co ve veřejném diskurzu často zůstává nevysloveno. Svědectví českých a slovenských židovských žen reflektují zkušenosti narůstající izolace a symbolického vyloučení v rámci části feministických, aktivistických, akademických a queer prostředí po říjnu 2023 a odhalují trhliny v prostorech, které se dříve deklarovaly jako solidární.

Postava Golemet – ženská reinterpretace pražského Golema – je vytvořena jako neživá schránka za pomoci umělé inteligence, do níž jsou vloženy reálné výpovědi českých a slovenských židovských žen. Do něčeho neživého se tak vnášejí lidské emoce i transgenerační trauma, které zde fungují jako současný symbol ochrany, odolnosti a kolektivní inteligence formované zděděnou a kolektivní pamětí. Projekt se odvolává na židovskou mystiku, praktickou kabalu i na symbolickou logiku ochrany obsaženou v legendě o Golemovi a situuje Golemet do prostoru mezi umělou inteligencí, epigenetickým výzkumem a modlitbou – mezi nevědomými procesy a vědomou artikulací.

Výstava se zároveň dotýká dějin vizuálních technologií – od kamery obscury a raných optických zařízení až po dnešní algoritmické obrazové ekonomiky – a táže se, jak jsou strach, viditelnost a empatie zprostředkovávány v éře sociálních médií. Jaké formy ochrany jsou možné v prostředí, kde se narativy šíří rychleji než porozumění? Jak může vypadat péče v prostoru formovaném polarizovanou optikou?

Golemet neusiluje o hierarchizaci utrpení ani o vytváření morálních žebříčků. Místo toho otevírá prostor pro naslouchání, tělesnost a etickou pozornost. Vyzývá k úvaze nad tím, jak může být zděděné trauma transformováno v kolektivní sílu, jak se paměť může stát spojovací, nikoli izolující a jak mohou hlasy, které jsou dnes často nevítané, přesto získat prostor vystoupit na povrch – společně.

kurátorka: Světlana Malina